v tichosti, skryt se před denní horkostí, jest to tak všecko zřízené od své přirozenosti.

7. Noční mlhy se již zmizely, jasné slunce vychází, z oudolí se zhůru zvihá, krásné paprsky hází, probuď se všecko stvoření, procitni z libého spaní, co je pod sluncem, živo jest, dej chválu Stvořiteli.

8. Já tu stojím zamyšlený, všecko sem pozoroval, nejvědčí moc Stvořitele u sebe rozvažoval, neb jest to k nepochopení, z ničehož všecko stvoření, všecko se po jaru vede, člověku k zalíbení.

9. Radujte se všicky spolu, Schwarzenberský myslivci, nastane vám veselý čas, při oktabru měsíci, nastanou knížecí hony, sejdem se dohromady, vesele si zazpíváte, při vašem hodování.

10. Zdráv a živ ať jesť váš kníže Karel ze Schwarzenberku, jest myslivců velký patron, drží nad nima ruku, dá jim chleba i peníze, nebojí se žádný nouze, nikdá se jim zle nevede, mají se vždycky dobře. Finis.

(Vzácná píseň z Uh. Skalice, ze sbírky Jul. Fejfalíka.)

Julius Fejfalík, známý znalec písní staročeských, obíral se pečlivě koledami, hrami vánočními, obchůzkami se sv. Dorotou atd. Se zvláštní zálibou sbíral slovenské a slezské písně. Z Fejfalíkovy sbírky, chované v bibliothece Národního musea, otiskuji rozmarnou umělou skladbu o osudech zajíčka od pastvy až na pekáč a na hostinu.

1. Jak jsem já, zajíček, nešťastný! Než vyjede slunečko překrásný, nohu natáhnu, do pole vtáhnu, mrc, mrc, sem i tam vrtím se, neb já nepřítele bojím se.

2. Jsa pěkně umytý, neležím, hned já z lože svého pryč běžím, hledím k potravě, k zelí neb trávě, cup, cup, cup, do zelí pospíchám, sotva si, jsa lačný, oddýchám.

3. Hospodář každý mně tak přeje, ačkoli věk vidí zloděje; tu já na vršku naplním drštku, strust, strust, strust, lup, lup, lup, hned žeru, až já si svou drštku naperu.

4. Ten, ale když přijde zelený myslivec, jsa hladem zemdlený, ten na mne číhá, také psy mívá, haf, haf, haf, přehrozně štěkají, a právě jak ztekli běhají.

5. Tu jest mé srdce v ouizkosti, pohřbné v přehořké těžkosti; na všecky strany hledám obrany, cup, cup, cup, po poli utíkám, avšak já přesmutný nevím kam.

6. Strachem se hned k lesu ubírám, zadek já na psí běh