1927—8. Vydaná v desátém roce československé republiky.

V Jindřichově Hradci 1928, 8°, str. 90. Z obsahu upozorňuji na výbornou práci, přehlednou a vyčerpávající látku do podrobností: Dr. Jan Muk, Historická bibliografie města Jindřichova Hradce. Látku roztřídil si autor na stati: 1. Historiografie, a) Bibliografie, b) Archiv, c) Museum, d) Výstavy, e) Časopisy jako prameny, f) Historikové. 2. Archeologie: a) Osídlení, b) Nálezy. 3. Dědiny: a) Díla a články všeobecné, b) Specielní dějiny. 4. Vrchnost a poddaní: a) Vrchnost, b) Měšťané a samospráva. 5. Sociální dějiny: a) Cechy a řemesla, b) Obchod a průmysl, c) Hospodářství, d) Eybnikářství, e) Peněžnictví, f) Sociální péče. 6. Kulturní dějiny: a) Všeobecné práce, b) Literatura a divadlo, c) Spolky, d) Soudnictví a právo. 7. Církevní poměry. 8. Topografie. 9. Umění: a) Všeobecné, b) Malířství a výtv. umění, c) Hudba. 10. Zámek. 11. Kostely: a) Všeobecná díla, b) Proboštský chrám P. Marie.

Kroj mužský a ženský na Chrástecku. Trhané peníze v první polovici století 19. Viz: Pamětní kniha školy v Chrástu u Plzně. Vypsal a poznámkami opatřil V. Chudáček.

V Plzni, Národopisné museum Plzeňska 1928, 8", str. 47. (IX. Ročenka Národopisného musea Plzeňska za rok 1927). V Českém Lidu V. referoval jsem o krojích na Chrástecku, s obrázkem, podle knihy pamětní, vyložené na Národopisné výstavě.

V chrástecké škole je »Kniha Pamětní, to jest Popsání rozličných věcí, které se od roku 1805 přihodily.« Knihu tu počal psáti první chrástecký učitel Karel Kutzendörfer. Od r. 1848 do 1872 psal ji jeho syn, učitel Jan Kutzendörfer a po něm do r. 1906 řídící učitel Viktor Dostal. Zapsali události od založení školy v Chrástu. Všímali si nejen události, týkajících se místní školy a obce, nýbrž věnovali pozornost i jiným zajímavým věcem. Proto jest též chrásteeká kniha často vyhledávaným pramenem pro kulturní historii kraje. Z obsahu na str. 26—27: O kroji ženského a mužského pohlaví. Ještě roku 1797 nosilo ženské pohlaví černý kabátky, s dlouhými faldy, jak ještě do dnes 1830 roku na mnohých místech k spatření jsou; pak také když svadba byla, šla nevěsta i družička v černých plástech do kostela na Kopulací (odavky), pak když žena k ouvodu do kostela šla, též podobně v černým plášti bez rukávů jest šla; však ale to počalo pominávati rok od roku, až již roku 1800 žádné pláště více nebrali; nosily se ale dlouho takto: Svobodné děvčata, dcery i děvečky (služky), nosily zapletený hlavy, velmi mnoho vrkočů měly a pak místo čepečků svobodné měly na hlavách vínky černý, totiž: Možnější měly černým hedbávím vyšité, a chudší černým ha-rasem; pak zadu vrkoče se stočily okolo hlavy a jednou ohnu-