Předchozí 0225 Následující
str. 232

Přeušlechtile malženstvo.



2. Dyž Buh živočichy stvořu, všecko párem było, člověka na tym postavil, avšak samotného. Rozkošná svata trojice, radu společnu majice, o malženku jáho.

3. ßka Buh: »Nini dobře býti člověku samemu, učiňme mu pomocnice k potěšeni jemu. Dopustil na něj tvrdý sen, vyjal mu z boku žebru ven, udělal s ni panu.

4. Procitił áa Adam ze sna, a řka: »To je kosť ma!« Tak hned' śi ju zamiloval: »To je malženka ma!« Za družbu byJ Buh Oťěc sam, knězem jeho był Kristus Pan, Duch ávaty rukojem.

5. Buh stvořitel všemohúci dal jim požehnáni, by na počet ich potomci byli rozmnoženi. V raji rozkoše postavil,, přikázáni jim ohradil k Svému zvelebeni.

6. Vida ďábel ctné malženstvo, vludil śe^ do sadu, záviděl on sve mladarstvo (vladaření), vydal im złu radu. Ale Buh napravil pad, beranek bozi śjał ten hřich, potřel hadu hlavu.

Malženstvo starý tvar, nyní manželstvo.

Tato píseň je »svadebňo«. »G odbiraňu, jak nevěstu odbi-raju, ju zpivaju. Od rodičů ju odbirali. Při muzie© v hospodě ju kejkolvěk zpivaju.« Vysvětlila zpěvačka.

Přes vodu, konicky, přes vodu.


2. Poviz mi, ma miła, jak śe maš, esli śi tak hrska, jak śe zdaš?


Předchozí   Následující