Aby sliepky vajcá nesly: slívové jádra na Štědrý deň dávaj jim jesci. (Mor. Liesková na Slovensku).

V Novém Městě nad Váhom dávají gazdinky na Štědrý večer slepicím zbytky z uvařeného hrachu, rovněž za účelem aby dobře vejce nesly.

Dyby nemohla slépka znést, jen utluč sklo a smíchej ho do másla a dej ji ho sněst, uvidíš, že znese. (Lékařský rukopis z Čáslavě.)

Aby drůbež nedostala krč (křeč), tak jí namaž nohy zajačím sádlem, uvidíš, že krče nedostane. (Čáslavský rukopis.)

Aby drůbež nedostala vši, jen se zaopatři s chrpou, tu musíš zvařit a dávat z ní pit, uvidíš, že vši nedostane. (Čáslavský rukopis).

V jednom městečku byla jedna vdova a měla jednoho syna, říkali mu Kuba. Ta jeho matka měla na konci městečka chaloupku a kousek pole a louku, chovala si kravičku, pár ovčiéek a kozičku, od ty kravičky to máslo vždycky prodávali a Kuba ho dyeky nosíval na trh do města, tak se spolu živili.

Jedenkráte s nim přišel na trh, posadil se na lavici a máslo v mošně držel před sebou, přišel k němu pes, čuchal mu na mošnu a kňučel. Kuba mu povídal: »Pane, chcete koupit to máslo?« Pes zase zakňučel. »No, tak mi to zaplaťte a vemte si ho.« Pes zase zakňučel, když mu peníze nesázel a od něj se nehýbal a pořad kňučel a čuchal na mošnu, tak Kuba mu řekl: »Což pane, nemáte peněz, já vám počkám,« pes zase zakňučel. Kuba mu vyndal z mošny máslo, pes ho popad a utíkal s ním pryč a Kuba šel domu.

Když přišel domu, povídá matce: »Mámo, já prodal máslo na dluh; přišel ke mně ňakej pán s kordem, pořad mně máslo chválil a točil kordem, že nemá peněz, já nechtěl bejt krobijá-nem. Tak jsem mu ho dal, až přijdu po druhý, že mně dá peníze«. Matka mu řekla: »Nu jen jestli ho poznáš.« »A, mamo, Dá ho poznám po kordu.«

Za týden Kuba šel zase s máslem na trh, jak přišel do trhu, pes k němu přiběhl a zase mu čuchal na mošnu, myslel, že um Kuba zase dá máslo. Kuba mu ale máslo nechtěl dát, až mu máslo zaplatí to, co vzal na dluh a to taky, pes ale pořade točil s ocasem a kňučel. Kuba když viděl, že s dobrým nic nemůže