poříditi a mamy se bál, že kdyby za máslo peníze nepřines, že bude bit,, tak začal na pána s kordem shurta. Pán se dal do outěku, Kuba za ním až za město, pes chtěl skočit přes ankxešt do jedné zahrádky, která byla u jedné malý chaloupky a zapletl se do toho ankreštu. Kuba ho chytil, a držel za osas, pes hrabal předníma nohama a tak dlouho hrabal, až vyhrabal ucháč peněz. Kuba ho pustil a vzal peníze za máslo a to druhý máslo mu tam položil a šel domu.

Přijde domu, matka se ho ptá: »Kubo, nesešli pak za to máslo, co si dal na dluh tomu panu, peníze?« »Jen se pojďte po-dívat^ mamo.« »Hlele, tu je peněz za to máslo, nicko si koupíme samí krávy a já budu chodit prodávat máslo tomu pánovi s kordem. Spouzel se, spouzel, ale já ho chytil za krk a on mně potom zaplatil, on holt se mnou tak špasoval, mámo.« Máma se nemohla dost vynadivit tulika penězom. »Víš-li co Kubíku, tady je hodně polí v městečku na prodej, skoupíme si je a vystavíme si hodnou marštal a budeme si chovat hodně krav a koně.«

Máma šla a nakoupila poli a louky. Tu se tomu každý divil, až se to dostalo panu pulmistrovi, on si poslal pro Kubovu mamu, kde vzala tulik peněz, že byla v chudobě postavená, ona povídala, že její Kubík prodal máslo v městě ňakemu pánu s kordem, že mu ho dobře zaplatil. On tomu ale nechtěl věřit, poslal si pro Kubu a vyptával se ho na to.

On ale ho dal strčit do takový almary a tu almaru dal postavit na hráz k jednomu rybníku a řekl mu, za 4 hodiny jestli se nepřizná, že ho s tou almarou nechá schodit do vody. Tak když ho tam postavili, hnal okolo ti hráze honák houf prasat a slyšel Kubu tam křičet, tak šel k tej almaře a ptal se ho, co tam dělá v ní. On mu povídal tomu honákovi, že v městě všecky sousedi chtějí, aby byl pulmistrem a on že nechce bejt, tak že ho chtějí utopit, tak že mu dali na rozmyšlenou 4 hodiny, budeli chtít bejt pulmistrem, tak že ho pustěji z ty almary a povedou ho se slávou a s muzikou do města a že ho budou ce-lýmu městečku za pulmistra představovat. Milí honák byl cti žádostivej, tak mu povídá Kubovi, jestli by to mohlo být, že by sám do ty almary vlez a když tam přijdou a budou se ho ptát, tak že by to pulmistrovství sám vzal na sebe a on že zatím může ten houf prasat někde pást. »I proč pak ne, to oni budou rádi a já taky.« Tak Kuba vylez z almary a honák tam vlez. Kuba ho tam dobře zavřel, aby honák nemohl ven. Když byly 4 hodiny, tak přišel celej majsťrat a pta se na Kubu, mysleli, že je ještě v almaře, jestli se už na to rozmyslel anebo ne, aby řekl naposled. Honák křiči v almaře: »Páni, já chci být pul-fmistrem!« »I hlehe, Kuba Křapalo vie má ještě z nás špás,