Velikonoce na Písecku. — Zíbrt, Hledání pokladů. 245

vodou celí, aby nedostali lišej a vyrážky. Také hnojnicí se myjou, aby nebyly pihy, a chrásty.

Na Velký Pátek večer dává děvečka před chlév putnu s vodou, drn a písek; to musí čarodějnice spočítat, než se dostane ke kravám. (Pelhřimovsko.)

Na pomlázku čili prostřední svátek velikonoční roznášejí se proutky ze svěceného košťátka od Kivětné neděle do obilí: Střemcha, 1 kočička (jíva) a chvůj do pšenice; líska, kočička a chvůj do žita. Také se přidávají uhlíky z »Jidáše« na Bílou sobotu, aby nepotlouklo a urodilo se.

V knihách (Virgule, Kouzelný proutek) i v Českém Lidu uveřejňuji příspěvky k dějinám pověry o citování duchů, o čarodějném kole, návody starodávné, jak pověrečníci duchy volali, aby jim přinesli poklady, peníze i zlato atd. Z toho pak usuzuji o vzniku těch čar a kouzel, vykládám nesrozumitelná zaklínadla a, hledám k nim obdoby v dějinách pověry. Krátce řečeno: otiskuji tyto články jako spolehlivý materiál k věde-skému, srovnávacímu studiu dalšímu.

Nikdy jsem se nenadal, že by články v Českém Lidu s tímto vážným účelem mohly se státi zdrojem novodobých pověr, opravdových pokusů, přinsse-li »duch« peníze, že jako středověký hledač pokladů slibuje novější ziskuchtivec, až pokladů, peněz kouzlem získá, že to učiní ke cti a chvále nej-světější Trojice a celého Božího majestátu a že bude konati dobročinné skutky atd. Všecko věrně podle pověr středověkých ... Ukázku podává dopis.

Bože milý, kdybych měl moc zaopatřiti si citací duchů peníze, to bychom se zaradovali s přítelem J. Svátkem, nakladatelem Českého Lidu, .že nemusíme stále naříkati na netečnošt československé veřejnosti, která neodebírá náš časopis, jenž i prese všechny podpory stále zápasí o svou ¦existenci. Dokon-, čuji číslo a nevím, vyjde-li číslo další. Dopis zní:

Ctěný pane redaktore! Předem mého dopisu, kterým si Vás dovoluji obtěžovati, jakož i o správnou poradu Vás žádati, jestli však nebudu Vás žádostí touto obtěžovati, doufám však, že mě bude o Vás ve všem vyhověno. Sděluji Vám, že jsem dostal do ruky Vámi vydávaný Český Lid a právě v ročníku XXVI. a 6. sešitě mimo jiné stálo: »Jak páter Erhard r. 1717