tovy. Na »Velkou neděli«, t. j. Hod Boží velikonoční, odpoledne chodil hospodář po poli a dával doprostřed kažcíéha kusu obilí vždy tři křížky vedle sebe a přidával k nim jeden proutek »kočiček«. »Říkání« při tom nebylo, ledaže sám prosil v duchu za Boží požehnání pro obilíčko. Naše maminka přinesla tento zvyk ze Zálše (na Litomyšlsku) i k nám na Kostelecko (nad Orlicí), kde to nebývalo a není.

Na Zelený čtvrtek sejdou se hoši z celé vesnice, kteří chtějí v době, kdy se nezvoní, »řehtat«. Volí si dva kaprály. Než začnou vždycky řehtat, modlí se u kříže před kostelem a potom řehtají po vsi. V sobotu obcházejí po vejcích. Nejprvs zařehtají a potom zpívají: »A; ty Jidáši, cos to ix činil, že jsi svého Mistra židům prozradil! A j ty za to musíš y pekle hořeti. S luciperem ďáblem tam přebývati.« Potom, zařehtají opět a prosí o vejce. Nedostanou-li ničeho, zpívají: »Lidé nevěrní, jako psi černí, kopali jámu, Ježíši Pánu. Potom ho vzali, na kříž ho dali, na Velký Pátek do hrobu dali, v sobotu zas' Ho vyndali!«

V Hlavatci u Netolic přidávají: »Vajíčka snáší slepička, sbírá je shledá hospodyně. Však vy nám dáte, až vy shledáte, vajíčko malované. Na to vajíčko pište slovíčko, ať se vám srdéčko zaraduje.«

Když dostali hoši obarvená vejce, seká jeden druhému do něho krejcarem. Nejprve změří díru, kterou mu druhý dá mezi ukazovákem a palcem (musí býti tak velká, aby krejcar na přič prošel), napomene ho »Nesvírej« a sekne. Zasekne-li se krejcar, jest vejce toho, který seká, jinak patří krejcar majiteli vejce.

Také házejí s vejci do výše na louce, nebo kutálejí s vrohu. .Kdo svým vejcem se dotkne druhého, vyhraje ho.

Na Velký Pátek »skají kluci do vajec, aby našli hojně ptáků.

Na Velký Pátek chodí se modlit, než vyjde slunce. Kleknou a modlí se: »Velký Pátek se píše, vzpomenu na rány Krista Ježíše. Odženu od sebe všechny nemoce: žloutenice, pa-doucí nemoce, zimnice, psotnice, ouplavice.« (Potom 5krát Otčenáš a 5krát Zdrávas.)

Na Velký Pátek před východem slunce myjou se studenou