žovou kostičku z hlavy a tu kostičku vlož si pod jazyk a tři dny ji pod ním nos.

O Hodě Božím velikonočním jedí domácí vejce; každý .rozdělí jedno vejce na několik kousků, a vymění pak tyto kousky mezi sebou, kdyby některý z nich zabloudil, aby si vzpomněl, s kým na Hod Boží vejce pojídal, mohl ihned na pravou cestu přijíti a domů se vrátiti.

Ve Zvoli na Jaroměřsku jí celá rodina toliko- jedno vejce z týchž příčin.

Když na Bílou sobotu zavzní ponejprv s věže kostelní zvony, spěchají lidé, kde kdo, zvláště však mladá děvčata a hoši ke studánce, k potoku, k rybníku, někde i ke kašně a myjí se lionem, aby byli ještě hezčí a se líbili.

Někde se tak myjí také, aby ztratili pihy v obličeji, které jsou kráse dívek na ujmu. A pihy prý sejdou.

Chce-li se hospodář zbaviti krtků na polích i na lukách, ať vezme na Veliký pátek časně před slunce východem cep a s tím cepem ať obchází své pozemky po mezích a tluče jím do země. Kde jaký krtek, hnedle se vytratí. Někde obchází hospodář s cepům toliko humna.

Na Veliký pátek vyvážejí hospodáři popel na pole, aby krtkové nepodrývali osení.

Když třeba deště, může jej hospodář na Veliký pátek také přičarovati:

Vezme skorpiona (krtonožku) a pověsí jej na strom proti polím. Za tři dny svlaží hojný déšť pole i.luka.

Peče-li hospodyně na Veliký pátek chléb, odhání déšť a nebude po celý rok pršeti.

K článku C. Zíbrta: Velikonoční křížky. Na Litomyšlsku býval před 50 lety (zdali dosud, nevím) zvyk s velikonočními křížky trochu jiný. Hospodář (nebo hospodyně) vyráběli je z oharku nebo z ohořelého polínka, které se přineslo na Bílou sobotu od kostela z »pálení Jidáše«, jak se říkalo svěcení ohně. Protože hranická dříví, v níž se pálí zbytky sv. olejů, se nechává celá shořet, až zbudou jen oharky a uhlí, přinášeli si do máčí chlapci »polínka« z domů a stavěli je k hraničce; když pak byl oheň posvěcen a uhašen, brali si tato svá polínka domů. Z polínka se naštípaly louče, delší louče se trochu rozštíply, do rozštěpů se vstrčily kratší třísky a křížky byly ho-