vidaj, že to bylo ináč. Ten pán, co mu patřil ten hrad, uhlídal přej v lese krásnýho chrta. Chtěl ho raeraiomoci dostat, ale ta bába, co jí patřil ten chrt, chtěla za něj panovýho služemníka Jána. A pán ho vyhandloval. Nechval to nemůže bejt, aby za psa .dal někdo člověka, ale lidi to u nás povidaj. Ale pes brzo scíp, Pán smutnej ńa něj kouká a povidá: »Chrt — nic.« Vod toho přej dostala naše ves mino: Chrtnič.

A ten pán byl potom přej moc smutnej a dal vystavět vedle hradu tendle kostelíček. Ale dyš dali na věž zvon, volal prej, až to bylo dalekánsko slyšet: »Ján za chrta dán.« To pána eště víc trápilo, tak dal ten zvon hodit támdlenc do tej studánky. Lidi ji řikaj bezedná. Povidala má babička, že prej jednou její bába v tej bezednej studánce prala prádlo. Dyš jednu košili vymáchala, cejtila, že táhne něco těžkýho. I povidá: »Keře j sakrament mně to tam věší.« A jak to řekla, zabručelo to ve studánce »Ján za chrta dán«. To vědi, bába se lekla a nechval byla ráda, že utekla domu. Ale vod těch čas už se žádnýmu neukázal.

Taky vypravujou lidi, že prej maj bejt v tom kosteličku ňaký poklady, říakej Fišera chodil tam prej zvonit klekání. Dědík stará dycky po klekání zvostal vnitřku a modlil se. Jednou, jak šel tak za soumraku ven, zmerčil v koutě tři sudy a na jednom seděl — pámbu říchy vodpust — čert. To vědi, jak se asi dědík lek. Ale čert povídá: »Nic ty se neboj, poť a vem si z každý kádě hrst.« Dědkovi se vodlehčilo, strach ho přešel, a tak se šel kouknout, co to tam je. A voni jim tam prej byly v jedny kádi peníze zlatý, v druhý samý stříbrný a v třetí měděný. To vědi, že dědík chmát s chuti do peněz a cpal do kapec. Dyš si z každý kádě vzal velikánskou hrst, chtěl si vzít eště. Ale čert povidá: »To už ńech, to patří jedenáctýmu pokolení Čálkovýmu.« A než se Fišera rozkoukal, bylo fšecko pryč. Ale peníze v kapce mněl, a tak nechal zvoněni a koupil si v Jeníkově pěknej domek.

Indy zaseje zednici vopravovali ten kosteliček. Jak tak vodďáli dlášky, tak se jim ve sklepě ukázaly tři sudy se sa-mejma zlatejma penězama. Zednici byli poctiví lidi, tak jeden zvostal na tom místěti hlídat a druhej běžel do Jeníkova to říct pánům.

Kdo sebe sama zapírati chce, aby se nezlobil a neláteřil, ať vezme na Veliký pátek ze snědeného kapra tak zvanou krí-