psáno, jak jest při zpovědi s ním s>s konalo, on pak nezoufajíce sobě, že jest sobě a u sebe sám dva tisíce let v očistci za hříchy své zůstávati se uvolil, žádajíce, aby biskup přítel jeho za něj mše svaté sloužiti, též almužnu dal a ten rok vykonával. Čemuž vyrozumivše biskup, předně toho faráře s kněžství shodil, proč tak nerozšafně téhož při zpovědi téměř promrhal a skoro k zoufalství byl by přivedl. Za strejce pak svého týž rok, jak mše svaté vykonával i také almužny dával, tak že v plným roce jemu se ukázal a poděkoval oznamujíc, že jeden tisíc let očistce zbaven, žádajíce pokorně, aby ještě jedsn rok za něho to vykonati dal. Biskup povolil a nápodobně vykonávati dal, tak že druhý rok ve vší světlosti a okrášlený se zase ukázavši, že již druhých tisíc let z očistce vysvobozený jest, snížené poděkoval a v radosti věčné že zůstává, oznámil.

Jeden vicerex (místodržící) jednou sobě umínil, v noci v tichosti v malém počtu po městě jíti a tu pod okny, kdo co

0 něm mluví aneb i jiném mluví, poslouchal. I přisevši k jednomu malému domku ševče, který tři tovaryše měl, slyšel, majíce rozprávky, první řekl: »Ach kýž já mám našeho vicerex toho pěknýho a okrášleného koně.« Druhý řekl: »Já bych o něho nestál, jen abych od něho jedno sto dukátů darovaných měl.« Třetí pak řekl: »A já ani koně ani dukáty nežádám, než abych mohl s jeho ženou promluviti.« Což vicerex vyslechší, ten dům dobře znamenal, ráno pro ševče poslal a kolik tovaryšův má, aby oznámil, se dotazoval. A takový na poručení vicerex před něho postavil, kterýž a podlá vyslyšení sám prve jejich, aby se každý a co mluvil, přiznal tuze napomenul pod trestáním. A tak první o koni se přiznavše, ten jemu hned a vedle jeho žádosti odevzdal. Druhému též sto dukátů žádajících vyčísti dal. Třetímu pak oznámil, že chce to svěj manželce přednésti a za to též... se přimluviti. Nad to poručil, aby s ním do frau-cimoru (síně pro komorné) šel a žádost svou přednesl, načež za odměnu, když v tom fraucimoru zavřen byl, stoličkami, košti-štěma a jen, co napadnouti mohly, dobře traktýrován a sotva za živa odtud odešel, tak že na milost a žádost neslušnou snad do smrti zpomínati a toho litovati musel.

Byl jeden chudý prostý muž, ten měl ženu chytrou, zlo-třilou a nevěrnou, kterýž velmi robotně se živil a pracoval.

1 upadši v nemoc, tehdy prosil ženy své, aby tu krávu, kterou, když ji pojal, k ní přihnal po jeho smrti prodala a ty peníze k zádtiší dala. I řekla mu žena: »Můj milý muži, jakož jest Bůh s tebou a vládne, jáť se nad tebou nezapomenu, ale to vykonám.« V tom on ubohý umřel a pohřben byl. Žena pojavši krávu a kozu na trh to vedla, kozu cenila 4 kopy a krávu 10 krošův bílých a taky jednoho bez druhého prodati nechtěla..