se zase pověděli, že biskup dnem i nocí na modlitbách trvá a k Bohu o pomoc volá, aby za ně bojoval, kníže slyšíc to řekl: »I nechť proti němu čert bojuje, neobdrží nic, jakož i já též« a protož nechtěl s Bohem bojovati a upustil od té války a tak biskup skrze modlitby při Bohu, nebojujíc, nad ním vítězství obdržel.

Jednoho času rozhněvavši se císař turecký na křesťany a na židy poručil, aby pod hrdlem straceni, který jsou lepší víry, ve dnech determýnírovaných (stanovených) ukázali, čemuž se židé silně strojili a mezi sebou ty nejučenější vyhledávali a měli. Křesťané pak nemajíce učených lidí, Pán Bůh, aby je jimi obdařiti ráčil, ze všech stran se starali a posílali a když již žádné naděje neměli, přišel mezi ně jeden Španěl, připoví-dajíce křesťanům jich věc vyvésti. Ani dosti špatný, malý a nepatrný byl, k čemuž i posledně svolili, jeho išaty svými okrášlili a před císařem postavili, nápodobně i židé. A když císař na majestát svůj se posadil, je vyslechnouti chtíce, tehdy Španěl začal mluviti takto, aby křesťany, poněvadž u Jeho Milosti císaře a krále českého a jednoho pána přednost mají, napřed svou věc přednesli, což jim dovoleno jsouce, učinili a židům takovou otázku přednssouc, odpovědi požádali, aby jim odpověděli, kolik jest bylo v Starým Zákoně prorokův, načež oni židé dlouho myslíce, odpověděli »dvanáct« a on jim Španěl odpověděl: »Jest pak ještě třináctý, totiž Machomet, nejpřednější prorok a proč jeho potupí a zamlčují.« To slyšíce císař a potupu Machometa svého, ihned bez meškání, dal všecky židy tu zmordovati a křesťany svobodně propustiti. A Španěl veľké dary za to od křesťanův dostal.

Jonáš, šprochýř šprýmovný (šašek) císaře Ferdinanda Ernesta, k němuž jeden stavu rytířského chudý přišel a prosil, aby mu k spravedlnosti jeho dopomohl, což učinil z vejmiii-kou, aby však to, co mu koliv poručí, zachoval, i nakoupil plo-tajzků (ryb) a ty všudy s předu i zadu po šatech sobě navěšel, a též koupivše štokfiše, na prsy jemu položil a vedle příležitosti na Jeho Milost Císařskou, kdy do kostela jeti ráčil, očekával a když mimo něho jati ráčil, se skláněl a tato slova promluvil: »Nejmilostivější císaři, já plotajz přimlouvám se za toho nebohého štokfiše.« A tak zasmávši se císař, až týž ubohý solicitý-rovat všeho skrze Jonáše obdržel.

Vypravuje se velmi zdvořilá a kratochvilná historia o císaři Zikmundovi, že měl při dvoře svém jednoho služebníka, starého a věrného, kterémuž nikdy nic nedaroval, ačkoliv byl pán sice velmi dobrotivý a štědrý, o němž Leonhardus Areíi-nus píše, kterýž ho viděl a mnoho s ním na místě a jménem papeže činiti míval a některého času, když císař přes vodu jel,