šové rozhlížíme se po horách Považských. V pravo máme výhled na kopce1 obklopující rozkošné údolí trenčansko-teplioké, Klepáčem počínajíc.

Od Bojkovic rozhovořili se spolucestující. Podle rozhovoru poznala jsem, že někteří nejedou po prvé do Trenčanských Teplic. Vyprávěli o rázu krajiny i o povaze tamějšího lidu.

»A prosím vás, co- si tady povídají, jak se mohla tak proslaviti osada lázeňská Trenčanské Teplice? Jak její sláva rozšířila se po celé střední Evropě«, ptá se jeden ze spolucestujících netuše, že uslyší pověsti, které nikde posud tištěny nebyly.

Starší pán po krátkém přemýšlení se rozhovořil: »Povídá se ledacos, jak byly objeveny Trenčanské Teplice. To princ z tren čínského hradu vypravil prý se na lov do bývalých, neprostupných zdejších hvozdů. Lovil celý den, honil, marně. Ani nezavadil o kopyto zvěři. Večer, kdy poustevník na Klepáči zvonil klekání, zahlédl princ bílého jelena, jak se dere houštím k pramenu lesnímu. Patrně dychtil po vodě, po nápoji po večerní pastvě. Princ sledoval krásného' paroháče . . . Najednou pozoroval, že mezi parohy zazářil mu ohnivý kříž... Poklekl, namířená zbraň klesla. Jelen zaklopýtal, zakopl do zeleni, vrou-bící říčku Teplou. V té chvíli tryskl do výše proud teplé vody, prosycené parou. Jelen i s křížem zmizel. Princ, jenž churarvěl dnavou bolestí, puzen divnou silou a důvěrou, vykoupal se v pramenu teplém, jednou, po chvíli a po třetí ... Bolest utíchala, ztrnulost povolovala ... Vyprávěli o tom v Teplé, vyprávěl na zámku v Trenčíně. Vyprávěli, kdoi to slyšeli, dál a dále. Jako mohutný proud ve Váhu šířila se dál a dále pověst o hojivé teplé vodě v Trenčanských Teplicích a udržuje se pověst ta. podnes, jak jest každému známo.«

Pověst byla opravdu novinkou pro mě. Vzpomínala jsem, že podobnou pověst podle J. Svatka a Fr. Eutha vypravuje pražský lid o* vzniku Svatováclavské lázně v Praze. Jenomže místo prince z, Trenčína loví národní světec Václav.

Šedivý pán na pravo u okna, zdánlivě zamračený, roz-mrzelý, který si nevšímal vyprávění, rozehřál se a povídá:

»Tohle jsem neznal, ale náš strýček' (býval františkánem v Beekově) vyprávěl o tom jinak. To že zajel z Tematína hradní pán na lov lišek někam na Machnáč. Abych nezapomněl, jen se rozpomínám, že upomínkou na toho bílého jelena je snad dřevěná zvětšená figura jelena, viditelná odevšad z: Trenčanských Teplic, na severní stráni nad dnešním Štúrovým pavilonem. Teprve z řeči vaší rozumím, proč tam ten jelen postaven... Tak tedy hradní pán z Tematína jel údolím se> smečkou psů, jež vedl psář hradní na lov... Najednou řítili se psi jako diví