se ohaři Karlovi opařili v horké vodě zřídla tamějšího, také znal a jich používal. Podivná to shoda!

Zatím průvodce vlaku hlásí: »Trenčianska Teplá«! Za chvíli elektrická dráha od nádraží v Teplé unášela nás »od mostu k mostu« do stradu Trenčanských Teplic.

Kdyby zbývalo místo, podala bych další svědectví, že v literatuře o lázních, pokud se týče pověstí o vzniku jejich, opakuje se souhlasně několik variantů, v základě stejných. Pravidelně jsou objeveny lázně na lovu, buď od vznešeného lovce, neb od zvířete loveného-. Ještě častěji zpozoruje člověk, že zvířs churavé bezděky zhojí svou neduživost koupelí v hojivé teplé vodě. Člověk stopuje zvíře a sezná hojivou moc teplic. Podobné pověsti kolovaly také o Trenčanských Teplicích ve století 17. a 18. Jsou zaznamenány pověsti tohoto rázu v německých a francouzských spisech souvěkých o lázních vůbec a o Trenčanských Teplicích zvláště.

Původ těchto pověstí vede k nejdůležitějšímu pramenu zpráv o Trenčanských Teplicích, ke knize Tomáše Jordána z Klauznburku, protomedika markrabství moravského, o ho-jitelných vodách neb Teplicech moravských, vydané v Olomoucí roku 1580. (Viz obrázek titulního listu).

Spisovatel zajímavé této knihy (viz jeho vyobrazení) meškal delší dobu v Trenčanských Teplicích, jakož i v ostatních lázních moravských a slovenských. Do své knihy sebral pověsti cizí i moravskoslovenské o tehdejších lázních. Kdo psali o některých z Teplic, od Jordána popsaných, předpokládajíce rozšířenost pověstí, od Jordána zaznamenaných, přibírali pověsti ty do spisků o lázních, kterým zrovna péro věnovali. Tím se vysvětlí, že cizí upravovatelé, čerpajíce z Jordánovy knihy, také k popisu Trenčanských Teplic použili Jordánových pověstí lázeňských vůbec. Jsou to původně pověsti o vodě braiidu-lanské v Italii a o vodě losinské na Moravě. Jordan vypravuje:

Voda brandulanská jak se počala: »Více než před sto lety (tedy v polovici věku 15.), přišla v tom kraji na hovězí dobytek jakási nemoc, tak že krví močíce, umírali. Z té studénky, která stáda pila, žádným nic neškodilo, jiná pak v okolních místech všecka na touž nemoc mřela.

Nemohlo' to před pastýři dlouho' tajno býti, kteříž z blízkých najprv míst dobytek k napájení tam hnali šťastně, nebo který dobytek té vody se napíti mohl, uzdraven í byl, který pak dále odtud byl, nemaje té vody, příčinou té nemoci pozdychał.

Ta voda když hovadům tak prospěšná byla, pastýři domej-šlejíce se, že i jim užitečná bude, také ji píti počali, z čehož jim, totiž těm, kteříž v měchýři nedostatek měli, písek drobný,