jiní od něho nenakazili. Anobrž i píce jemu již dáváno nebylo.

A protož ten kůň jsa tu na louky blízké vyhnán, náhodou přišel do té hlubiny neb louže, kde Losinská koupel jest, a tu upadl a za tři dni ležel, až potom mocí té vody, váleti se v tom blátě počal, potom ven vyskočil a na těch lukách se pasa, po kolikos málo dnech napiv se snad (jakž k pravdě podobné jest) také té vody, kůže nové nabyl a prašivosti zbyl.

A jsa tak uzdraven v nenadále, neb již domnění bylo, že jest ode psův a od z,věři roztrhán a, sežrán, již vděčnější host k svému starému pánu se navrátil. Odtud té vody užívati se počalo. A poněvadž tomu koni prospěšná, byla, důmysl z toho vzat jest, že i lidem, užitečná bud«...« Také tuto pověst opakují monografie o Treněanských Teplicích, k nimž, se ještě vrátím v podrobnostech, jako by se: to vše přihodilo ná Slovensku.

Lidé opakují pověrečné zkazky, že tepličná voda nemocnému zkalením věští smrt.

Kdyžby. někdo nemocí jsa obklíčený a nemoha sám k té studénce jíti a té vody píti na svém místě, jiného> někoho, aby tu vodu pil, vyslal, jestliže tomu ta nemoc jest k smrti, že hned ta voda, jakž ten, kdož ji píti má, k ní přichází, čistotu svou v studénce potracuje, a tak velmi se zkormucuje, že místo vody bláto vytáhnouti musí. Pakli ta nemoc k smrti není, že svou obyčejnou čistotu zachovává.

Ku pověstem Jordánovým přibyla mi pověst nová, čerpaná přímo z dnešního- podání lidu taniějšího.

Na vycházce k Liškově studánce pod Hviezdoslavovým chodníkem, po krátké zastávce u Baráčky zamířila jsem k osadě Omšenie. Hned za Baračkou pracovaly dvě ženy na poli. V »ko-nejšce«, upravené na tyčích plachtě, spalo> spokojeně děťátko. Naším hovorem se probudilo' a dívalo se modrýma očima. »Jak se jmenuje ten andělíček?« ptám se.

»Pavel. No, má vlásky jako ty tepličiarské andělíčky!« odvětila šťastná matka ...

»Jaké andělíčky?« ptám se nedočkavě.

»Tuhle moje dcera provdaná v Bratislavě, umí to pověděti lépe než já.«

»Prosím vás, vypravujte mi to...«, prosím a hladím rusé vlásky usměvavého děcka.

»No, to byla zlá paní na Královci. Byla bohatá, ale nešťastná. Jediná dcerka stále postonávala. Po stráni sestoupila s neduživou holčičkou do údolí. Holčička trhala kytečky. Paní usnula na trávníku. Probudí se. Holčička jí líbala ruce, čelo. Nehybnost nožiček a rukou ta tam! Jaký zázrak se stal? Holčička vypravuje: »Přišla tři děvčátka hezká, bíle oděná. Abych