aby prováděli zákon a spravedlnost bez rozdílu stavu, vydali proti Mistru Tomášovi rozsudek, závislý toliko na ustanovení zákona, byť to bylo i proti váženému svému spoluradnímu a jinak přednímu rádci jejich ve věcech právních.

Jednání obce Vlašimské bylo úplně zákonné. Kšaft učiněn kšaítujícím píi zdraví a dobré paměti v přítomnosti věrohodných svědím a jimi byv stvrzen a městskou radou uschován, odpovídal přesně soudobým zvyklostem právním i pozdějším předpisům »Práv městských«, obsaženým v odstavcích D. 50 a 55, D. 66, 1 a 2, D. 58, 1 a, obzvláště v D. 43, 3.

Mistr Tomáš odeslal sice ortel k vyššímu právu, než ani tam nepořídiv, smluvil se r. 1534 s Kubsou před obcí o sporných 76 kop. Padesát dal mu hned, ostatní uvolil se vyplatiti o sv. Jiří.

Stín o mnoho temnější vrhá na Mistra Tomáše jiná pře, vznesená na něj při soudě rakovnickém r. 1542.

Kateřina Řezačka z, Nového Města Pražského, mající manžela, kterýž neshromažďoval, ale rozptyloval, svěřila Mistrovi Tomášovi vinici svou, kterou on nějaký čas držel. Když potom Řezačka vinici prodala Brykydě Hovořčovské, svěřila stržených 80 kop mís. Mistru Tomášovi k uschování, z nichž on na potřebu dal jí 10 kop a 10 kop na něm vysoudila. Měla za ním tudíž ještě 60 kop, z nichž jej před pány Rakovnickými obvinila, poněvadž za živobytí manžela viniti nemehla z příčin svrchu pověděných.

Obžalovaný bránil se směle. Dokazoval, že vinice její nikdy nebyla. »A tato žena,« pravil, »aby měla za mnou té sumy, za patnácte let, potřebujíc chleba, není věc podobná.« K tomu přiložil výpis zápisův pana pergmistra hor viničných a výpis ortele pánův purkmistra a rady Nového Města Pražského.

Řezačka měla přisahati, ale Mistr Tomáš toho nedopustil.

Na to soudcové vydali rozsudek: »Poněvadž Řezačka proti Mistru Tomášovi dokázala, že mu těch 60 kop svěřila, dáno jí za právo, a Mistr Tomáš od toho dne ve dvú nedělích pořád zběhlých práv býti jí měl.«

Proč Mistr nepřipustil, aby Řezačka přisahala, není jasno, Bezpochyby ozvalo se v něm svědomí, anebo se domýšlel, že bez její přísahy spíše zvítězí? Ale soudcům nebyly předložené listiny přesvědčením jurisdikěním, měly asi pro ně cenu pouhé mravné dobré vůle, která spočívá na víre, že poctivý člověk nestane se věrolomným.

K oběma těmto výňatkům z »Knihy soudní« archivu rakovnického, založené roku 1533, ještě podotýkáme, že v obou přích obžalovaný vystupuje pod jménem svého rodiště, jakožto Mistr Tomáš Vlašimský. Na tom jméně lpí tedy hříchy Mi-