strovy, kdežto pode jménem Tomáše Kakovnického jeví se v dějinách mužem značného vzdělám, rozhodného' veřejného vlivu a znamenité zkušenosti a znalosti právnické, neboť zasedaje od r. 1543 v městské radě pražské a maje v osudné bouři r. 1547 závažné slovo, byl pro svou právní zkušenost a skvělou výmluvnost mezi těmi, jimž toho roku uloženo bylo, aby zjednali sloučení řádu zemského s právy městskými, načež příštího roku s třemi jinými obyvateli jmenován byl radou nově zřízeného soudu appelačního.

Aby v koltry nevšíval nových kusů v, neb by z toho mistrům mohlo pojíti zlé slovo.

Aby mistři nižádných kabátňv falšovaných neprodávali.

Kdo chce býti mistrem, ten má býti zkušen oechmistry, jestli remesla hoden či není, a to zejména těmito kusy: mužskou kápi, vornát, doktorskou kápi, formanskou kytli, dek na sedlo, roškop (Kasskopf, to jest: kukla koňská) s kusy sukni, plášť po-kosní, kuklu s celým cviklsm, s knechtským křížem, nohavice, plášť s netopýrem, šperloch na vůz; atd.

(Vyňato z artykulí cechu krejčovského v České Třebové, daných od ryt. Jindřicha Bohdaneckého na Lanšperce 1. 1549.)

Tovaryš mezi námi dělající (kdyby) chtěl se mezi námi osaditi a řemeslo mezi námi dělati, ten když řemeslo hrnci prokáže, totiž hrnec ve dvě měřies a džbán veliký ouzký v měřici, pernici, jakž kruh vystačí, když to prokáže, tedy mistři povinni jsme, jeho mezi se do ceclui našeho přijíti, dadouc dva funty vosku do bratrstva našeho (dal dvě libry svíček do cechu na pohřební průvody).

Tovaryš, kterýž koli u mistra na kopy dělá, nic více ani méně od velikého díla dáno býti nemá, jedině groš bílý a od drobu a od polévání po sedmi malých...

(Vyňato v artykulí cechu hrnčířského v České Třebové, přijatých 1. 1619 z Loštic na Mor.)