Jest-li jsem kdy komu v něčem ublížil, jest moje povinnosť, abych odprosil: Pro Boha odpusťte, nepřipomínejte mé provinění.

Posledně ještě mi službu učiňte, kde odpočívat mám, mě provoďte, ze mě příklad vemte, že za mnou půjdete1, to rozvažujte.

Můj Pane Ježíši, rač přijmout mou duši do slávy nebeské, ať tě chválí věčně s anděly svatými, tvými volenými v nebi věčně. (Ze Zhoře.. Vyzpívá se stoje u dveří, jak se průvod hne, začne se zpívati »Všickni lidé musej zemřít«.)

2. Co jest papež, též kardinál, co jest císař aneb kráľ? Vej-voda, kníže, tak hrabě musí se jenom v hrob brát. Nic, nic stálého není, všecko se časem mění.

3. Ani žebrák neobstojí, musí tou cestou jíti, žádný člověk zde na světě nemůž se smrti skrýti. Nic, nic atd.