15. Jedna, dvě, Honza 'de, nese pytel mouky, bába (selka) se raduje, že bude pejct vdolky.

16. Jeden, dva, tři my jsme bratři, který je to mezi námi, co se pletl do té slámy, ten, ten, ten, vyhodíme ho oknem ven.

17. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, pod kovárnou roste květ, dítě kvílí, bude den, Jezulátko vyjde ven.

Variant: Jeden, dva, tři, čtyři, pět,: pod kovárnou roste květ, dítě pláče, chce koláče, nechce s mákem, chce s tabákem.

Variant, ačkoliv bývá to samostatná říkánka: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, kovář dělá hundr flek (někdy: óbr flek), kovářka mu poanohala, až se celá ohýbala; dítě pláče, chce koláče, nechce s mákem, chce s tabákem.

18. Spadla moucha do capoucha, rozbila si koleno, naříkala, bědovala (tři neděle naříkala), že ji tuze bolelo.

19. En ten. taje, stavěli jsme máje, na svatého> Františka, sloužila tam jeptiška s krvavejma zubama. Kdo ty zuby najde, čtyři míle zajde, za Prahou, za Prahou najde tam babičku šmachťavou, posypanou prachandou (rozemleté sušené hrušky).

20. Jan, Jan, pase koně na záhoně, čím je bude mrskati, zlatým bičem pod lubičem a ty malý zůstaň, a ty velký 'di!

21. Jeden, dva, to jsem já, jeden tři, to jsme my, jeden čtyry, vylez z díry, jeden pět, -trhal květ, jeden šest, ten měl čest, jeden sedům, vyšel před dům, jeden (v)ošum, ten měl rozum, jeden devět, ten byl medvěd, jeden deset, ostal viset.

22. Jedna, dvě, Honza jde, tři, čtyři, z hospody, pět, šest, nemá čest, sedům, (v)ošum, nemá rozum, devět, deset, jde se věšet.

23. Leží ryba u potoka, drží v hubě klíč; než tam přišla její matka, byla ona pryč.

24. Žába leze do bezu, já hned taky polezu, kudy vona (inu, jak pak), tudy já, až ji chlastnu, bude má,

Na poli u dvora rokytoveského' blíže Mladé Boleslave bylo posekáno veliký kus jetele k sušení pro dobytek na zimu. V noci hlídal jetel ten ze dvora skoták, aby ho někdo' nekradl. Když bylo asi půl noci, slyšel skoták po jeteli nějaký šustot, jako by k němu někdo od Horek přicházel. Vstal a hleděl k západu, odkudž se blížila k němu nějaká postava; nemohl však v noci rozeznati, kterak by vyhlížela, i zvolal: »Stůj! Kdo to je?« Zůstalo to stát, ale neodpovídalo. »Kam deš?«, ptal se