zase, tu teprv dostal odpověď hlasem, jako by husa syčela. »K červenému kolu.« »A co- tami« »Někoho utopit.« Skotáka obešel mráz. Poznal, že je to vodník, který jde od západu z, vody snad odněkud z Labe u Mělníka do Jizery, více se neptal, ale třásl se, temná postava šustěla po jeteli dále k Mladé Bole-salvi k Jizeře. Druhý den odpoledne, když přišli dělníci ke dvoru do práce, vypravovali, že ti, kteří byli ráno v Boleslavi, přinesli odtamtud novinu, že za Boleslavi u Červenokolského mlýna vytáhli z Jizery utopence. Tu si skoták vzpomněl na noční hlídku v jeteli a zvolal: »Ja to věděl hned v noci, neb mi to vodník pověděl, když se od západu snad z Labe do Jizery stěhoval.«

Jiný z dělníků vypravoval, že hastrman blíž Červeného kola ve skalních lomech miá svůj palác, kdež v rozličné podobě, třeba jako brouk bydlí, odtud do Jizery vychází a koho' může, toho že utopí. A také v tamějším řečišti každý rok nalezne se někdo utopený. (Vypravoval Václav Michal z Malých Horek roku 1880.)

Od Mladé Boleslave proudí Jizera k Novým Benátkům. U Benátek býval hastrman každoročně u rybáře o Štědrém, večeru u večeře. Mimo to často rybáře navštěvoval a u něho pobýval. Rybář byl s vodníkem za dobré, nechtě si ho rozhněvat, aby mu pak v řece neškodil, a že mu v řece neškodil, za to se často k rybáři sám pozval. Rybářka měla malého synka, který doma po dvorku běhával. Jednou nechala rybářka na dvorku škopíček vody státi a dítě si na blízku jeho hrálo. Tu přišel hastrman a vida samotné dítě na dvorku, nedbal na přátelství rybářovo, ale hleděl jen, kterak by dítě utopil. Hleděl ho přilákati ke škopíčku k vodě, a byl by ho také i v té troše vody života zbavil a jeho> dušičku odnesl. Rybářka v tom vyhlédnouc ze dveří, kde by synek byl, viděla tu hastrmana, jak se namáhá, aby dítě ke škopku dostal. Popadla pometlo a běžela na hastrmana, aby ho za tu úslužnost vyplatila a odtud vyhnala. Hastrman vzal nohy na ramena, útek' k Jizeře a více se tam okázati nesměl.

Z Kochanku u Nových Benátek šlo jednoho parného dne v létě několik děvčat večer k Jizeře se ochladit a vykoupat. Když se svlékly a ve vodě šplouchaly, spadlo1 něco' z topolu dolů do vody, jakoby kámen shodil. Děvčata se lekla, a jedna zvolala:: »To1 je hastrman a bublá ve vodě.« Rychle spěchala z řeky ven, chopila šaty a utíkala. Druhé dívky počaly křičeti, strachovati se, z vody vylízati a každá seberoue svůj oděv, k domovu pádila. Jedna toliko dívka, pospíchajíc z vody, zapletla se na břehu mezi křoví a kořeny, upadla ve vodě a nemohouc se vyplésti, zůstala tam. Ustrašená děvčata přiběhnula