Tím vzácnější a nenahraditelné jsou záznamy ze druhé polovice věku 19., kdy lidové podání u nás ještě bujelo plnou silou a nerušene. Proto jsem změnil, jak pozná soudný čtenář, redakční činnost a pospíchám otiskovati, vedle vhodných nynějších příspěvků, hlavně zásoby starší, hlavně zápisy svoje z mládí i záznamy jiných ze druhé polovice věku 19. i starší, jak jen se čeho mohu dopátrati.

Proto také dopřávám místa pohádkám moravským, jež se-

bral po roce 1851 a v letech až do r. 1858 učitel v Mollenburku, Vavřinec Švéda. O jeho životě nic nevím a nemohl jsem ani hlavní data životopisná zjistiti. Tyto pohádky věnoval mi úctyhodný vydavatel moravských pohádek, kanovník na Vyšehradě, Beneš Method Kulda. Po otištění mé prosby (jak jsem uvedl) v novinách za příspěvky pro Český Lid, přihlásil se mezi prvními s přípisem nadšeným. V prvních ročnících Českého Lidu uveřejnil jsem jeho pohádky, sebrané od J. Sou-kopa, které chtěl původně vydati jako pátý svazek Moravských pohádek. Ze starších sběratelů upozornil mě na V. Švédu a jeho sebrané pohádky, které již nechtěl v V. svazku Moravských pohádek uveřejniti pro jejich »světskost«; dal mi je k libovolnému použití v mých studiích a v Českém Lidu. »Nemaje žádných choutek, prosím pro ně v pracovně Vaší za malý koutek,« psával mi žertovným rýmem.

Styky moje pak další se ctihodným Nestorem československého pohádkářství udržoval snaživý spisovatel a Kuldův miláček, p. Ing. V. Bitnar, který vše to vylíčil v době mojí šedesátky v Lidových listech r. 1924.

Otiskuji pohádky, sebrané od V. Švédy, pokud možná, podle původních zápisů, jež B. M. Kulda přizpůsoboval slohem a obsahem ku pohádkám již vydaným. Naznačuji v poznámkách číslovaných, čím se liší původní Švédův záznam od upraveného textu Kuldova.

Zrněny Kuldovy jsou dosti značné, podstatné a uchylují se místy tak, že zmizel původní smysl pohádek, jež Švéda zapisoval doslova z úst lidu, i podržuje ráz nářečí příslušného. Jen upozorňuji, že konec infinitivů Kulda soustavně a důsledně měkčí, což v originálu nikde není (jíť, zavláčeť atd.), za to opravuje v moderní pravopis zvláštnosti nářečí veskrz! Slova zněm-čilá (maštal) počešťuje (stáje). Brousí také slova přihrublá a neslušná společensky (lejno, pokáleti se), nahrazuje názvy uhlazenými. Co by jen trochu zavadilo o předpisy mravnosti, buď zcela vynechává, nebo opravuje až k nepoznání jádro, smysl pohádky. Vysvětlíme snadno, proč katolický kněz v tehdejší době nepřipustil nic, co by se dotýkalo třeba z bezděčné nešetrnosti věcí náboženských a pod. Poznámky moje podávají