ského dopisu dne 30. listopadu 1893. Dopisy psala ubohému kmetu slepnoucímu příbuzná, sekretářka jeho. Jen se na konec podepisoval a jen tak po paměti. Vážím si nesmírně, že čtenáři českého Lidu mají dnes v Ď. Lidu důkaz, co soudil stařičký Nestor lidovědného studia o »výtečném« Českém Lidu... Při-pozdilo se, den se také mně nachýlil a já kopuletý redaktor Českého Lidu, zadumán ve vzpomínky svého mládí, vděčně tu uvádím, jak jsem v Českém Lidu starou generaci pracovníků a ještě skoro buditelů z polovice věku 19. (Hermenegild Jire-ček, B. M. Kukla, J. E. Konopas, Fr. Štěpánek, Pavel Mnouček-Vnouček atd.) sdružil s novějšími pracovníky, seskupenými kolem Českého Lidu. I po této stránce Český Lid může se právem honositi, jak sdružil ku práci společné po 30 let nejstarší, staré (F. Bartoš, M. Václavek, V. Prásek, J. Hraše, J. L. Holuby atd.), mladé i nejmladší sběratele a badatele.

Šli tři hanáci na žeň. Než tam přišli, všechno, co s sebou z domu měli, na té cestě snědli, a než tam došli, juž bylo po žních. Pravili vespolek: »Co včil1) budeme dělal? Musíme se u dobrých lidí obživiť.«2)

Domluvili se: »Až nás budou na noclehu po třetí volať, půjdeme jísť.«

Ponejprv je zavolali k jídlu, oni pravili: »Jenom večeřte s Pánem Bohem!« Zavolali je po druhé k jídlu« Zas pravili: »Večeřte s Pánem Bohem!« Hospodář poručil3) děvečce: »Dones jim tam slámy, chce se jim spáť.« Oni sobě povídali: »Jak to s námi vypadne?« Chtělo se jim jísť, ale šli spať a spali až do rána.

Báno vstali a brali se dál. Když cestou šli, domluvili se: »Když nás budou volat po druhé k jídlu, půjdeme jísť.«

Přišli zas na ten nocleh. Oni je zvali,4) když večeřeli: »Pojďte s námi k večeři!« Oni5) odpověděli: »Jenom večeřte s Pánem Bohem!« Hospodář pravil:6) »Oni jsou chudáci unaveni; dones jim, děvečko, slámy!« Oni lehli, a leželi až do rána.

Káno vstali a šli. Na cestě domluvili se,7) budou-li je ponejprv volat k jídlu, že půjdou jíst. Přišli zas na noc. Když tam večeřeli, jich ani nezavolali k jídlu. Právě večeřeli kaši. Hospodář pravil: »Děvečko, běž jim tam donést slámy, oni by spali!« Zůstala jim kaše, nocleháři8) dali pozor, kam ji uklidí.")

Jak hospodář a hospodyně usnuli, ten jeden skočil, vzal kaši a oni ji snědli; jen kousek ještě ostal. Jeden z nich řekl: »Jak to nyní s námi vypadne?« Druhý pravil: »Dobře.« A bylo