str. 348
dobře. Hodný hospodář jim té kaše přál,10) dal jim dobře posnídat', a na' cestu ještě pecen chleba, buchtu, víno a rybu.
Poděkovali, odešli a vrátili se domů.11)
Původní text Švédův: O třech hanúkách, jak šli na žeň.
*) nyní. — 2) žebrotou musíme býti živi. — 3) povídal. — 4) jiní zas povídali. — 5) Oni zas. — 6) povidá. — 7) že když jich. —i 8) a oni. — 9) a kde ji sklouzijou.
10) Přetrženo: Ten třetí skočil dat tej kousek kaši pod hospodáře ^a pod hospodyňu a zase lehl. Hospodář vstal, povidá ženě: Vstaň, já jsem se pokalil s tej kaši. Ona povidá: Já taky! On povidá: Vstaň a upraviž to, ať ti lide nic nevijou. Jeden na tej slámě povídá: Já jsem zde slyšel něco smrdět. Hospodář povídal: Nic neříkejte, já vám dám dobré snídaní a když odcházeli, dal jim ještě....
íij pfetržen, vynechán celý konec: Tak se domluvili, že bude jeden Janem, jeden Josefem a jeden Havlem. Tak šli. Přišli do jednoho mlýna; tak ten jeden povidá mlynářovi: Já jsem Jan, ten je Josef a ten zas Havel, my jsme svatí! Povídali: Všecky penize. kde který mají, děvečka i pacholek, přineste, my je okřtí-me. Mlynář tomu nevěřil. Donesl jim chleb a pivo, aby jedli a: pili a ještě ryby._
Jan povidá: To není okřtěný. Josefe, jdi a okřti ten chleb! Josef šel a vzal chleb ze stola a dal dp měcha (pytle), a vytáhl buchtu, co jim ten hospodář dal a položil na stůl.
Jozef povidá Havlovi: To pivo není pokřtěný; jdi a pokřti je! Havel šel, vylil pivo ze láhvi a nalil tam vína, zas co dostali od toho hospodáře a přinesl na stůl.
Jan povidá Jozefovi: Ty ryby nejsou pokřtěný. Jdi a pokřti ty ryby! Jozef vzal ryby drobný, vysypal do rybníka a na místo nich vzal velikou, zas co jim ten hospodář dal a položil na stůl.
Nyní mlynář povídal: Včil vím, že jste svatí! Snesl jim kde který peníze, byl jich hodný měch (pytel). Jan povidá: Havle, jdi a okřti ty peníze! On šel a nemohl ho (Jan) dočkati. Pravil Jozefovi: Jdi za ním, pomož mu. On je nemůže okřtit! Jan zase nemohl obouch dočkat. Povidá: Musím já jít sám. Tak šel za oněma a oni již byli s němá preč daleko v horách, běžel za němá.
Šli všichni pospolu, až došli k jednomu zámku u starého kostela. V tom zámku se dělili těma penězma, co tomu mlynářovi vzali. Vybejvaly jim dva krejcary, těma se nemohli rozdělit. Oni se domluvili, kdo si je vezme, že ho za ně pověsujou. Tak Jozef si je yzal a jej na ten kříž pověsili, a oni si sedli pod stolice a jej visit nechali.
V tom tam přišlo 12 loupežníků pod ten kříž se dělit s pe-nězmi a nemohli se podělit, ostal jim krejcar. Ten na tem křížů co visel Hanák, zakřikl: Věrné duše, vstávejte! Ti se sebrali a peněz tam nechali. Ti dva Hanáci šli, Jozefa odvázali a rozdělili se všichni penězama, co ti loupežníci tam ponechali. JTen krejcar jim také zůstal, jak těm loupežníkům, nemohli se o něj rozdělit.
Bylo tam okénko v tom zámku, a ten loupežník strčil tam fhlavu, díval se, jak je jich tam moc. Jan mu z tej hlavy smekl čepičku loupežníkovu a dal ju Jozefovi a^pravil: Zde máš čepičku za ten krejcar! Ten loupežník povídal těm druhém: Utíkejte, je jich tam plný kostel! Hanáci se sebrali a utekli pryč z toho kostela.
|
|
