Matka měla2) jediného syna, a když juž dospěl, chtěl se oženiť. Matka mu povídala: »Musíš sobě vzíti takovou za ženu, která by nikdy nejedla.« Vzal sobě ženu, a ona s nimi nikdy nejedla.

Měli velikou zahradu, a v ní ovoce; ona vždycky šla a natrhala si ovoce a snědla je. Když si jednou to ovoce trhala, bába ji uviděla a jí řekla: »Hned se oběs, sice ten tvůj muž by tě zabil, jakmile by se to dozvěděl.«3) Ona jí povídala: »Já nevím, jak se to věsí; ukažte mi to.« Bába vzala provaz, uvázala jej na haluzu, pod sebe dala stoličku a ten provaz dala si na krk. Nevěsta chmatla stoličku, trhla, a bába oběsila se. Nevěsta se ulekla, vzala a posadila ji do světnice k oknu, a dala jí knížky do ruky.

Muž, když přijel z lesa, volal na matku: »Otevřte mi!« Ona nic. Povídá jí po druhé: »Otevřte mi!« Ona nic. Řekl po třetí: »Otevřte mi!« Ona zas nic. On se rozhněval, sezul botu, hodil po)' pí do okna a ona spadla. On byl toho mínění, že ji zabil.

Odnesl ji do zvonice,4) a dal jí do ruky provaz. Přišel kostelník, chtěl zvonit a pravil jí: »Pusť provaz!« Bába nic. Po druhé povídá: »Pusť provaz!« Bába nic. Povídá po třetí: »Pusť provaz!« Bába zas nic. Bozhněval se a udělal bábě břink, břink! Ona se svalila. On se lekl,5) maje za to, že ji zabil. Vzal ji, posadil na silnici, a dal jí do klína kaménků; a ona měla zástěrku.

Potom tam jel okolo hrnčíř. On jí povídal, aby si sedla na vůz-, ona nic. Vysadil ji na vůz a slyšel břinkat ty kaménky. Za chvíli") podíval se na vůz, a hrnce měl již všecky potlučené. On povídal: »Bábo, slez!« Bába nic. Po druhé povídal: »Bábo, slez!« Bába nic. Po třetí zas povídal: »Bábo, slez!« Bába zas nic. Kozhněval se, udělal do báby břink, břink a shodil ji7) s vozu dolů a ujížděl pryč.

Původní text Švédův: O synu, který se měl oženiti.