Byl bohatý1) mlynář; měl bratra velice chudobného. Tento měl kamzíka a jezdíval s ním2) daleko na dříví. Jedenkrát se mu stalo, že musel daleko na dříví jel Přijel k jedné skále veliké, a tu se rozmýšlel, co je to za velkou skálu, že o ní jak živ neslyšel. Tu najednou z ní uslyšel cupoť) a hřmot. Povídá sobě: »Co to tam?« Ale přestrašilo ho to. Vzal4) kamzíka, ujel5) a do houští jej schoval. Pak šel a nahlédal sám, co to tam se činit bude. Tu najednou slyší: »Sasano, otevři se!« Skála se otevřela a čtyři- a dvacet zbůjníků6) z ní vyjelo. A zase vykřikl ten náčelník:7) »Sasano, zavři se!« a skála se zavřela a loupežníci8) jeli pryč.

Ten človek v tichosti šel ke skále a prohlížel,9) kde by dveře byly"? Nikde jich nenašel. Potom zvolal:10) »Sasano, otevři se!«11) a skála se otevřela. I pomyslil sobě: »Ale jak pak, nezavře-li se?« Zvolal:12) »Sasano, zavři se!« a skála13) se zavřela. Proto řekl") podruhé: »Sasano, otevři se!«, a když se skála otevřela,15) vešel tam, a spatřil16) množství peněz17) a drahých věcí, a nabral si jich, co troufal, že by kamzíkem uvezl.18)

Přijeda domů, chtěl peníze změřiť, jak jich bude mnoho, a poslal19) do mlýna k bohatému bratru20) pro čtvrť. Bratr21) si povídal: »Co to22) bude měřiť, vždyť tam na ěvrti nic není?«23) Chtěl24) vyzkoumat, co se měřiť bude, 'nalepil do čtvrti kvásku, aby mu v ní zrnko zůstalo. Chudý bratr25) sobě toho nevšimnul. Když měřil dukáty, některý mu tam přilepený zůstal.26)

Mlynář vida peníze tak vzácné,27) šel k bratrovi a ptal se ho, jak mnoho těch peněz má? Bratr mu pravdu28) pověděl. Mlynář jej vyzval,28) aby tam spolem šli a těch peněz ještě si nabrali. Šli30) a nabrali sobě peněz,31) co mohli nejvíce. Loupežníci32) něco malinko poznali.

Potom lakomý mlynář povídal si: »Počkej, půjdu já včil sám; nemusí bratr nic vědět; vždyť vím,33) jak to tam všechno vypadá.« Šel a skoumal, jsou-li tam zbůjníci.34) Tu najednou slyší cupotání a břinkání zbroje. On35) vylezl v rychlosti na strom a pozoroval, kam pojedou. Až zajeli,36) až jich vidět nebylo, slezl dolů a pravil té37) skále: »Sasano, otevři se!« Skála se otevřela, on tam' vešel,38) zavřel za sebou, a nabral, co mohl nejvíce. Ale pŕijda k bráně, zapomněl, jak se skála jmenuje.39) Bylo mu to málo plátno,40) pomoci nebylo; musel tam zůstat. Hledal,41) kady by mohl vylézt, ale našel špalek stát a na něm42) sekeru zaťatou a u toho špalku hroznou šachtu,43) a mnoho těl v ní pobitých. Povídal si:44) »Zůstanu tady s vámi.«