str. 373
bloudil?«57) »Já idu světem,58) abych něco zkusil a něco zvěděl.« Ale ona mu řekla:59) »Tato chaloupečka nic dobrého není;60) sem se schází čtyř a dvacet zbůjníků;61) tu bys byl se světa sklizen.62) Ale já ti63) povím, když tady chceš být.64) Tady je masť;65) tou mastí pomaže-li se místo, nemůže s něho nikdo vstáti.«66)
On67) vzal masť a pomazal všech dvacet čtyř míst, kde zbojníci sedávali; on sám se po světnici procházel.68) Přišli. Zbůjník, který nad nimi byl, rozkázal, aby zastrčili; až se najedí, že se s ním vypořádají. Posedali si a pojedli, ale potom, když pojedli, žádný se odtrhnout nemohl. Řeznický69) naporučil psům, aby jich všech čtyř a dvacet roztrhali.
Pak děvečka mu pověděla dále:69) »Můj milý70) mládenče, sem71) lítá do jedné zahrady ďábel, a ten má dceru jednoho krále v moci; dnes ji72) má vzít s toho světa.«73) On šel a pomazal kámen, na němž ten74) ďábel sedával. Bila hodina dvanáctá, Nastal praskot; ďábel přes stromy letěl,75) a princesna se mu vezla ve zlatém kočáře78) a ve zlatých šatech. I promluvil k ní řeznický syn:77) »Nesedej vedle ancikrista; dneska nepůjdeš s ním.« Ďábel78) promluvil: »Co ty mi ji máš bráti Ty's si ji nezasloužil.79) Skočím-li, také tvou duši do věčné záhuby vezmu.«80) Řeznický mu ale pověděl: »Pojď a zkus toho; ale napřed si odpočiň na sedadle svém.« Za chvíli chtěl povstať, ale nemohl se odtrhnout.81) Musil82) mu její cedulku dáť, on ho propustil a. ďábel za velikého hřmotu a hluku propadl se.83) Princesna84) mti se své ruky dala diamantový85) prsten, na němž bylo její jméno vyryto a jeho psům každému dala zlatý řetěz na krk. Řeznickému synu upřímně poděkovala, že ji zlému duchu zaprodanou vysvobodil, dala se na pokání, a potom až do své smrti ctnostně živa byla.
Řeznický syn vrátil se k domovu, poslal psy starému poustevníku zpět, potěšil se s otcem a s matkou, vyhledal si hodnou, nábožnou a pracovitou nevěstu, dal jí diamantový prsten a bohabojně s ní živ byl.86)
Původní text Švédův: O řeznickém synu.
1) řezník, měl než jednoho syna, on ho nechtě] nikde do vandru. — 2) pustit, on jednou padl před něj. — 3) tej. — 4) do vandru. — 5) ale on jej do vandru nechtěl. — 6) než jediného. — 7) Povidál: —. 8) Nepůjdeš nikde do vandru. — 9) stříbra, všeho dost. — 10) ale on. — 11) a do vandru předce. — 12) On mu pravil: — 13) Když chce jít, tak jdi! — 14) psa s rodičama. — 15) preč odcházel. — 16) do jedněch vysokých hor tam.
17) na jednoho roubíře, ten roubíř mu povidál: Proč přes.
18) ten. — 19) psa, on že se. — 20) ten. — 21) Tak ty se na něho