Předchozí 0383 Následující
str. 380

Sborník pro mládež župy Olomoucké VI., září 1927 otiskl obrázek větráku s obrazem zbojníků a uveřejnil z péra Oldřicha Kajdoše, správce školy bílanské, pověsti o zbojnicích Ondráše a Juráše z Kroměříšska a Napajedlska. Štoček tento získal pro Č. L. Rud. Janovský a v ročníku XXVIII. Č. L., str. 203 a 204 otiskl jej se svým doprovodem. V nejnovější době Dr. Karel Svoboda ze státního památkového úřadu v Brně v čísle 46. Moravských Novin 24. února 1929 v rubrice »Sem tam Moravou« řadí větrné mlýny mezi památky, které nelze posuzovati s hlediska výtvarného, které však" mají značnou hodnotu svou malebností, bývají charakteristickými body v obraze krajinném a nezřídka také důležitými body orientačními. Srv. Frant. Starý O konstrukci a názvosloví větrných mlýnů v C. Lidu. Větrné kolo bylo lze otočiti podle směru větru otáčením celé budovy dřevěné kol svislé osy, nebo dolní část byla zbudována z kamene, otáčela se střecha mlýnu i s větrným kolem. Jako doklad prvého typu, běžného v Německu, kde se rozšířil hlavně ve stol. 18., uvádí Dr. Svoboda kresbu větrníku bílanského; pro typ druhý, zdomácnělý v Nizozemí, uvádí kresbu zděného větrníku v Jakubi při Uh. Hradišti.

Zajímavé pojednání své končí Dr. Svoboda výzvou: »Tyto mlýny nemají hodnotu pouze jako malebný prvek v obraze krajinném, nýbrž jsou také cenným dokladein technické práce z doby svého vzniku. Proto je žádoucí, aby zůstaly zachovány alespoň tam, kde mají doposud příznivé existenční podmínky a nebyly rušeny, kde to není bezpodmínečně nutno!« Slova tato tanula mi na mysli, kdykoli jsem jel okolo bílanského větráku a popatřil na druhou stranu na blízké automatické mlýny kro-měřížské s elektrickým pohonem....

V neděli 26. května 1929 jel jsem opět z Hulína do Kroměříže silnicí kolem osady Bílan. Již zdálí upíral jsem zraky k větráku, stojícím na rovině u dědiny. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem viděl s lítostí, že větrák právě se boří. Majitel neměl porozumění pro zachování této staré, pro Bílany tak charakteristické památky. Tak koncem května 1929 osud pověstného bílanského větráku na dobro zpečetěn!

Zdena Hochová-Brožíková:

Svatební písně o Kání Galilejské.

Tento ročník Českého Lidu uveřejnil již několik písní, jež zpíval lid československý při svatebním obědě o svatbě v Káni Galilejské, o proměně vody ve štoudvích ve .víno. Redaktor


Předchozí   Následující