Já jsem, tobě povídal. — uo) tak sobě sedneš. — m) carodejniea. — lt2) ona bude čertem podsedlá. — 113) a ty;. — 114) ona usne. — 115) od tej hlavy. — lle) a princeznu. — 117) ji preě. — lls) tak' on šel, ty klíče u blavy vzal a šel do komory. — 11B) s ní šel preo., — l20) čaro-dejnica probodla, motala a klíčů u sebe neměla, tak co. —131) ale on.

— l22) ona. — 1IS) zlostú. — 124) povídala. — 12s) slibovaný, jestli mě nedovedeš. —i-12(i) krk. — l27) tak se vrať. — 12s) na tych hranicích tej. — 129) a když on se tě zeptá. — 13°) tak ty. — m) tým prutem jnrštíš. —¦ 132) protož. — 13:1) protože's mě. — l34) Proto jak on nás. — ÍX') tak. — 136) na posteli kordem. — 137) Tak když mu ju. — l38) tak se ho ptá, — 139) tě. — 14°) jestli mě nedoneseš. — ul) krk. — "2) zlatého ptáka donesl. — 143) jestli mě nedovedeš. — 1U) krk. — "5) jestli měí nedovedeš. — 14°) krk; — 147) princeznu mě dovedl. — 148) a ten ho mrštil. — 149) s něho. 150) za ňou. 151) jestli to tak juž udělal. — 152) že juž. — 153) povídá. — 154) proti tobě. — 155) vykážou, ty. •— 156) obrichtujeme. — 157) tým. — 158) s ním. — 139) přemohl, vzal.

— 10°) princesku, byl.

Byli dva lidé velmi chudobní; žili2) v chaloupece, a tuze špatnou chaloupku měli. Přišli k nim dva lidi zaklení od čarodějnice,3) aby jim přelezení dali do rána. On pravil: »iSTemů-žeme; máme přírůstek v chaloupce.**) Oni pravili: »Eádi bychom, za kmocháčky byli.*3) Bydlel taní také král, a tomu se také6) do rána princesna narodila. Oni7) druhého dne za ty kmocháčky šli a povídali sobě, co do vínku dají?8) Kmocháček řekl: »Až ten chlapec vyroste, ta10) princesna králova,11) oo se také narodila, bude jeho.« Kmotřenka zase pravila:12) »Máte-li nějakou starou nádobu, dám vám pšenice.*13) Ale zakázali jim,11) aby to žádnému nepovídali. Král16) přece potom dozvěděl se, že jeho princesna má míť za manžela z takového bídného rodu chlapce.16) Šel k nim, aby mu toho chlapce17) dali, že jej musí do škol18) dáti.

Král19) dal škatulu udělať, toho chlapca dal do té škatuly,20) a pustil ho na vodu. Škatula se plavila na mlýn. V tem21) mlýně žádných dětí22) neměli. Mládek23) šel pouštět vodu a24) tu škatulu spatřil. Vzal ji a otevřel, a byl v1 ní25) krásný chlapec. Oni poděkovali Pánu Bohu, že jim ho dal.26) Zdověděl se král, že chlapec juž dorostlý27) je v tom mlýně a povídal své manželce: »Půjdu2S) do toho mlýna a budu tam kupovat obilí; pak řeknu, že jsem peníze doma zapomněl, napíšu29) psaní a pošlu ti jej sem, a, ty30) mu dáš hlavu stít.« Když chlapec s tím psaním šel, kmocháček jeho na něj volal: »Ludolfe, kana jdeš?31) Ty neseš psaní, ale nevíš, co1 v něm je napsáno.32) Ukaž, já ti to spravím a půjdeš tam. Jak tam přijdeš, ať jsi hned s tou dcerkou sezdán.« Král33) sobě pomyslil, že juž 34) je se světa zmařen.33) Navrátil se domů. Přijda domů viděl,36) že chlapík37) s jeho1 prinčesnou chodí a pravil38) své manželce: »Já