žabek, přední zdrhovala se tkanicí. (Tedy jinak než na sousedním Zálesí). ? od dávkám vybírala nevěsta tu nejlepší. Eukávy pro svátek se škrobily.

Do kostela braly na vrch. »šorky s dykytama«, jak je líčí farní zápis zpředu položený. Dykyta byl hedvábný pás všitý do sukně; ? němu ještě přidávaly bohaté dívky a ženy »porty« (pásky) i třísně.

V zápise ženský kabát odbyl velmi povrchně. Vzadu byl velmi krátký, as do polovice záď, aby bylo lajblík viděti. Malé šůsky skládaly se asi z deseti »varhánků« (vrapů). Napřed byl hluboce otevřený, že červený šátek na krku, korále a tolar eo nejlépe se vyjímaly, a zapínal se jen na několik knofíčků, od nichž vinul se »kradl« kolem krku, zdobený lemováním nebo třásněmi. Eukávy měly tvar baňkovitý s límečky, s nimiž rukáv byl skládán do »žabek« a zdoben knoflíčky.

Lajblíky soukené vzadu se vyšívaly (vyšívání pod kabátem bylo viděti) a sešněrovaly se pentličkami zelenými, červenými a modrými. Napřed spínaly se dvěma záponami se řetízky, zdobenými dracounem, korálky a třapátky. Kolem »p r o-r a m i c« (pásky přes ramena) byly zoubkovány.

Nevěsta mívala věnec vysoký »jako mejtník«. Na obroučce připleteny byly kytky umělé, zrcátka, korálky, třepátka a penízky. Poněvadž takový věnec stál až 25 zl., půjčovaly se také za jistou odměnu. Ženich před oltářem dostával podobný, malý věneček, ale ten se spaloval hned po očepení." Kdyby prý se dostal (i prodal) jinam, povstávaly pak mezi novomanžely různice. Vrchní svatební sukně jakož i zástěra byly hedvábné, spodní krádlovky s kraječky. Ostatní úbor jako při kroji svátečním, ovšem že vynikal novostí a největší možnou nádherou.

Při čepeni zavíjely ženy hlavu nevěsty do čepce. Býval vatovaný a prošívaný, aby držel formu, pošitý těžkou látkou brokátovou, vzadu úžil se čtyřmi vrapy. Část jeho, která kolem čela se vinula, pošitá byla místo1 brokátem asi 10 cm širokou, květovanou »kleditorovou« (t. j. hedvábnou, po rubu i líci stejnou) pentlí, která po obou stranách přesahovala až piildruhého lokte dlouhými konci. Čím nevěsta bohatější bývala, tím pentle delší a nákladnější. Kraj čepce, jenž vroubil čelo, nesl se bohatými černými, asi čtvrt lokte širokými krajkami, splývajícími přes obličej až ku špičce nosu. Konce »kleditorky« ovinuly se kolem couly vzhůru a na ní uvázaly se v mašli, jejíž konce ještě visívaly do půli zad. Vedle na rameně od korálů splýval svazek pentlí užších.

Děvčeti, které nebylo při svatbě čepeno s potupou vyčítávalo se »nečepená«. Čepců užívaly pak ženy jen o velikých svátcích a slavnostech do kostela.