ním, až se dostal do mokřiny, do močálu. Teď teprv mu přišlo na mysl, to že bude jistě asi nějaká bludička. Ze zlosti dal se do klení. A to si teprve dal! Jako očarován motal se stále sem tam za světýlkem a konečně spadl do s vodnice. Cítil, jak bludička po něm dupe. Ve smrtelných úzkostech začal se modliti. Světélko zmizelo.

O bludičkách. Nedaleko kapličky, po pravé straně síl-????, jdeme-li nahoru, stojí černý železný kříž v pískovcovém podstavci. Před stavbou silnice stál u chalupy cp. 18. Při stavbě silnice jej přenesli na nynější místo. Druhdy tam býval dřevěný kříž s žesťovým Kristem. O jeho původu se vypravuje toto: Jakýsi občan šel večer z Hnátnice na Lanšperk. Dole u Hnátnického mlýna, kde jest nyní továrna Hernychova, počaly jej obskakovati bludičky. Jedno světýlko mu vskočilo na záda a nesmírně ho tížilo — víc a více, takže chudák strachy a tíží zpocen sotva vylezl po baště vzhůru. Když došel v ta místa, kde původně kříž stál, náhle prý bludička z něho seskočila a bylo po tíži; už necítil ničeho1. Z vděčnosti dal tam postaviti dřevěný kříž.

O bludičkách či světýlkách. Jednou pozdě večer šlo několik říčských občanů ? Ústí domů. Vkročivše z lesa do Hájů, spatřili v nevelké dálce světýlka. Hned je napadl strach. Ani nedutali. V duchu nábožně se modlíce došli až na Skřipka. Když viděli, že světélka jsou už hodně daleko za nimi a oni blízko domova, spadl z nich. strach a opět nabyli statečného ducha. Počali si z toho tropit veselé žerty a druh druhu se smál, jak nábožně kráčel. V tom jeden z nich se ohlédne a světýlka za nimi! Co honem dělati Na útěk nebylo ani pomyšlení. Rychle padli obličejem na zemi. Všichni byli na zádech plni světélek, která podupavše ztrnulé, po chvíli zmizela.

O bludičkách. Na návrší nedaleko Varty v Jansově oboře u Jansovy kapličky jsou tři lípy: říkají, že jsou asi 600 let staré. Jednou byla v Petrovicích muzika. Hráli tam muzikanti ? Horní Čermné i z Výprachtic. Po půlnoci, po muzice, šli hudebníci domů. Všichni šli po cestě k Blahotinci, jen ten, co hráJL na basu, šel ? Jansově kapličce, aby prý si nadešel. Tenkrát byly na místě nynějších polí rozsáhlé močály. Muzikant jde se svou basou cestičkou úzkou, a tu náhle před ním vyrojilo .se mnoho bludiček kolem něho a tancovaly a skákaly, ani pokročit pro ně nemohl. Napadl jej takový strach, že se mu vlasy na hlavě ježily. Ze zoufalství nevědomky začal jini hrát na basu. A to bylo jeho štěstí! Bezměsíonou nocí bylo slyšet hlas: »Kdybys nehrál, zle by se ti vedlo.«