Z Čech až na konec světa.

Pod tímto titulem vyšla několikráte známá povídka Aloise Jiráska (po prvé r. 1890 v Šimáčkově sbírce Vlast a svět), složená podle pamětí o staročeském cestování pro mládež i dospělé. Předlohou není jí však, jak by se mohlo> z toho souditi, nějaký starý český cestopis, poněvadž takový se o cestě pana Lva % Božmitála, v knížce líčené, nezachoval — třebaže povídka sama mluví o staročeských pamětech rytíře Václava Šaška ? Mezihoře ...

Zachován jest pouze latinský překlad českého cestopisu od Stanislava Pavlovského, biskupa olomouckého v r. 1577 vydaný, a pak neodvislý od něho německý cestopis Gabriela Tetzla z Gräfenberga, účastníka to oné pamětihodné cesty (roku 1465—67) a později norimberského purkmistra. Český cestopis pocházel sice skutečně od rytíře Šaška, ač nikoli zase (podle badání Aug. Sedláčka) z Mezihoře, nýbrž z Bírkova.

V latinském překlade mluví se pouze o jakémsi »Schasco«, a to jednou (!) v 1. osobě — ? čehož vysvítá autorství jeho. Tento Schasco byl pasován na rytíře od samého císaře Fridricha III. (tak podle cestopisu, a to v Štýr. Hradci), ale jeho rodina je neznáma. Než konečně ještě nutno dodati, že povídka Jiráskova není přímo čerpána ani z latinského vydání, ani z německého díla (vydaného- z mnichovského rukopisu spolu s latinským r. 1844 od [nepodepsaného sice] J. A. Schmellera, horlivého to badatele v česlkých památkách, o kterém píše i J. Kollár ve svém Cestopise).

Nuže, předlohou vlastní jest povídce německý spis Jos. Edm. Horkého, moravského badatele, o této cestě v r. 1824 (a ne, jak v Ott. SI. Nauč. 1814) vydaný podle latinského překladu i jiných pramenů. Spis tento byl na svou dobu velmi výstižný, Jos, Edm. Horky (tak na titulu) ucházelť se později o místo historiografa království českého spolu s Palackým! Ovšem nedotýká se Horký německého cestopisu, nalezeného teprve roku 1837, a má na celou cestu svůj názor, přesunutý s mnohými jinými maličkostmi i do povídky. Že tomu je tak, dosvědčují na př. takové drobné omyly, jež se nalézají jen u Horkého a Jiráska, Na př. mluví se v lat. cestopise na dvoře vévody burgundského o 28 dvořanech (duodetriginta), avšak Horký a po