zajímavé, mluví později jen o výpravě, která nijaké země nenalezla! Nemá tedy o zámořských, krajích, západních — proti Šaškovi — ani tušení! Na zpáteční cestě Tetzel líčí zato obšírně život černé Afriky, o čemž u Šaška jest jen několik zmínek, zřejmě však nelibě nesoucích otrokářství, jež nakládá s lidmi (podle něho) jako s dobytkem...

Přes krajinu saracenskou (s Maury a mohamedány) vracejí se cestující domů vzbouřenou Aragonií a nebezpečnou — námořním lupičstvím — Barcelonou. (Oba cestopisy i Jirásek líčí zpáteční cestu stručněji.) Tu přepaden byl Šašek (stojí za zmínku, že Tetzel o něm vůbec neví!) a zavlečen do zajetí pan Bořita z Martinic (podle Horkého i Jiráska vrátil se však do Čech). Naopak jiný účastník cesty rozstonal se již dříve v klášteře Guardalu — pan Burian ze Švamberka — a tam podle povídky zemřel. Ale Šašek i Tetzel líčí naopak jeho návrat do Čech! Málo mluví oba cestopisy, méně než Jirásek,

0 Avignonu. Tetzel líčí cestou jen některé historky, nezcela správně (jako dobytí Bíma Meridou(!) a o tehdejším bardu ce-lonském donu Car losu), Šašek naopak dává svým vlasteneckým vzpomínkám probuditi se až před Milánem, a to velmi stručně (proti Jiráskovi). Tetzel na rozdíl od Šaška nezmiňuje se pak ani o germánském reku verónském, Dětřichu Bernském! Vůbec Tetzel ke konci velmi pospíchá a teprve, když za Benátkami a Štýrským Hradcem ve vídeňském Novém městě Šašek opouští Lva, aby zpravil Jiříka a Johanu 01 jeho návratu, Tetzel liší se značně od konce vypravování Jiráskova a Šaškova.

Jirásek vypravuje tu o šťastném shledání Šaškově s rodiči i sestrou a krátce končí povídku vzpomínkou na hrdinu turnajův a potyček výpravy, pana Jana Žehrovského, jakož

1 náčrtem dalších osudů Šaškových, Lvových a konečně i Jiříkových v Čechách (o posledních široce mluví ovšem i kniha Horkého). Knížka uzavřena je vlasteneckou připomínkou mládeži. Šašek jen suše však, jako na počátku (nehledě ? předmluvě!), konstatuje stanice cesty do Čech i jejich vzdálenosti ... Tetzel zato není naopak jakoby s cestou u konce. Lev ubírá se podle něho do; Uher, ale je zadržen, nedostav pasu a přepaden byv Šternberkem (Zdeňkem). Přes »Merhernland« (Moravu!) vrací se pak — na Blatnou, než král ho povolá ? sobě. Líčí se po té uvítání, zvláště v Praze od Rokycany a studentů, jakož i svatba »pana Jindřicha« (t. j. syna Jiříkova, jak z dějin Palackého patrno, s dcerou markrabí brandeburského!) a konečně odměna, zvláště Tetzlova. Tetzel odjíždí však rád ode Lva, protože tento slíbil nebýti proti králi a »koruně; české«, g kupci Tetzel vrací se do Bavor. '

Na konec připomínám krátce, že srovnání obou cestopisů