Lidka teprve se zachytla na konci druhého verše:

A to ještě o dobrou sekundu výše! Pokus s písní »Kde domov můj« teprve se nepodařil. Při písničce:

kterou Vinca pěkně zaapíval, ztichla a zadumala se Lidka. V druhém verši: A počkej ty synečku, vzpomeneš si na matičku, dyž budeš v poli stať, budeš hořce plakať, a to večer při měsíčku.— Obzvláště nízké hlasy

Lidka v pravý čas a silně zazpívala!

Jak snadno i dítě postřehne příznak na písni ztvrdlý až do stupně typičnosti! Nejen na těch nízkých hlasích zachytla se Lidka, ale i na ostatních závěrových tónech v třetím a sedmém taktu. Že přišla s nimi v pravý čas s Vinckem, jest důkazem, že celou píseň sledovala.

Lidku učili té písni, proto slýchávala ji asi často. Vyzpívala zajisté jen to> co v mysli nejurčitěji jí utkvělo, t. j. závěrové tóny, které jsou samy o sobě a též ještě částkami typických příznaků té písně. Ona pozná písničku, až ji zase uslyší, hlavně podle těchto typických příznaků. Slovům nerozumí! Jisto, že lid jen pod dojmem takových příznaků rozezná písničku od zpěvu.

Na vyzvání: Zpívat písničku, uslyšíme vždy zpěv se známými typickými příznaky. (Národní písně moravské. Ve sbírku upravil Fr. Bartoš, po stránce hudební pořádal J. Janáček,