dych špitálu nebylo u nás na štěstí mnoho, neboť skoro ve všeoh městech lidé zbožní pamatovali v závěti své na chudé lidi ve špitále. Jeden odkázal špitálníkům z majetku svého sumu peněz, aby se jim z úroků z nich plynoucích dostávala večeře, druhý pamatoval na ně odkazem na oděv, onen zase přilepšil jim na neděle a svátky, ustanoviv, aby se jim z úroků připravilo v těch dnech ? obědu jídlo masité. A nemnoho chtívali od-kazatelé od špitálníkův. Obyčejně žádali, aby v den jejich úmrtí, či v ony dny, kdy se chudým přilepšení z odkazů dostalo, ve svých modlitbách na ně vzpomněli. A to špitálníci lehce mohli učiniti, neboť času na modlení mívali až dost.

Lidé špitální, kteří neměli celého špitálního zaopatření, byli nuceni chléb vezdejší všelijak si sháněti. Tak na příklad je známo, že lidé ubytovaní ve špitále Malostranském živi byli na větším díle z almužen, kterých se jim obzvláště v neděli po mši svaté dostávalo, když se služby boží v kostelích konaly a dále z almužen, které dostávali při pohřbech. Stávalo se, sice ne často, avšak zase ne také tuze zřídka, že odkazatelé ve kšafte svém činili i ten rozdíl, aby ten či onen jejich odkaz dán byl chudým ve špitále, kteří by chudší byli. Pěkným příspěvkem býval pro špitálníky »Boží peníz«, jejž dávaly obě strany při koupích domův a gruntův. (Winter: Kult, obraz českých měst, II, 109.)

Kromě toho, co si špitálníci na hřbitovech a u dveří chrámových vyžebrali, nebo co jim bylo posláno od dobrodinců nebo zbožnými občany kšaftovně odkázáno, dostávalo se jim od konšelů všeličehos na přilepšenou. Tak mezi jiným připadaly ? dobra jednak lidem chudým, jednak lidem do špitálů všechny pokuty z různých příčin obchodníkům a nepoctivcům všeho1 druhu vyměřené. Z pravidel pořádku »šmukýřů«, spíše ? obchodníkům než řemeslníkům počítaným, dovídáme se, že v roce 1584 byl stvrzen radou pražskou předpis, »aby věci ? obchodu šmukýř-skému náležící neřádně po ulicích prodávané a rychtářem městským pobrané prodány byly a utržených peněz polovice dána byla chudým, kteří po ulicích nemajíce žádného opatření leží, druhá pak polovice do špitálu podle kaple Betlémské nově zřízeného, kam se dávají lidé v čas morové rány nakažené«.

Naproti tomu pokuty cechu malířského, sklenárskeho a krumplířského podle pravidel z roku 1598, bylo-li dílo jich pobráno někomu na Starém městě v Praze, připadla polovice peněz stržených špitálu sv. Pavla před branou Poříčskou, a když dílo bylo pobráno někomu z nich na Malé straně v Praze, připadla polovice lazaretu Mistra Jana z Husince, a druhá polovice pokuty v obojích případech truhlici cechovního pořádku. (Památky archaeologické, VIII, 530, 590. Šmukýři byli kra-