V očkách divně se jí to zamhiilo; cosi nevyslovitelného roziproudilo se z duše a osedlo vážně v každém důlku tváře, když se dala Lidka do zpěvu.

Bylo to v polovici srpna.

A zase

Myslím, že její duše začala tak prostince skládat. Byla-li dušička vdechnuta, tož po prvé dechem a ústy se u člověka krásnou ukazuje.

Chovancům špitálním nevedlo se ve všech domech špitálních stejně. Byly špitály velmi bohaté a byly zase domy špitální, kde se chovancům jejich dostalo jen. přístřeší. O všechny ostatní potřeby životní nxusili se špitálníci starati sami, ať se to týkalo stravy, oděvu, topiva nebo svítiva... Že však i přespání v domě pod krytom střechou bývalo j,iž za dávných dob velikým dobrodiním, vysvítá ze starých zpráv o založení špitálu blahoslavenou Anežkou Českou ve století třináctém na Větším městě Pražském, z nichž je pateno, že tehdy chudina i mrzáci v Praze, kteří neměli vlastního přístřeší, za zimní doby uikrý-vali se v popelišti asi v těch místech, kde nyní stojí nová část kláštera křižovnického>. Tehdy tam sváželi smetí a popel z celé Erahy (J. Košnář: Přítel opuštěných, roč. IX., str. 120).

A proto, jaký div, že špitálníci některých chudých domů špitálních »léhali« před kostely, hledíce si živobytí vydělati žebrotou, ježto nemohli jen spoléhati na nahodilé dary, které jim poísílali páni konšelé, když tu a tam »neřádným« obchodníkům na trhu něco zkaženého zabavili. Avšak tak chu-