ve špitále, zase do špitálu přijata — než pokojně se chovati má«. Byly to asi klevety špitální, které ji ze služby vypustily. V roce 1619 přijata byla do téhož špitálu za kuchařku Marta stará Sudomejka s tou její přípovědí, že po smrti jmění její při záduší má zůstati. Zakoupila si tedy vlastně místečko na stará kolena ve špitále, kde by klidně mohla zemříti. (Lacina: Paměti města Slaného.)

Všem lidem ve špitále zemřelým dostávalo ?? slušného pohřbu; ovšem takovou privilej jako měli chovanci špitální v Jindřichově Hradci, neměli nikde. Ti bývali ještě na sklonku XVIII, století pochováváni za přítomnosti chasy soukenické, kteráž po boku kordy nosila, což jí byk> povoleno jako zvláštní vyznamenání za udatnost, kterou prokázali soukeničtí chasníci při hájení kláštera Minoritu noku 1434, kdy Jindř. Hradec od Táboritů byl vypálen. (Kuli: Monogr. m. Jindř. Hradce, 13.)

Jak výše jsme se zmínili, bývala nespoikojenoet se stravou špitální v leckterém špitále. Že však někdy nespokojenost ta oprávněna nebyla a bývala bezdůvodná, o tom zachovala se nám v historii města Litomyšle tato zpráva: Špitál litomyšlský byl založen a bohatě nadán urozeným panem Toulovcem, který si velmi na něm zakládal. Týž pozval kdysi ? sobě na posvícení okolní pány rytíře a zemany. Špitálníkům toho dne dal vystrojiti bohatou hostinu. Při hodokvasu přišla mezi urozenými pány řeč i na špitál, a tu kterýsi z hostů pironesl názor, že se lidem ve špitále nezachová nikdo, byť by je sebe lépe živil. Slovo dalo slovo, i byla uzavřena vysoká sázka mezi panem Toulovcem a přítomnými rytíři, že lidé špitální, chovaní ve špitále panem Toulovcem založeném, budou jistě s hostinou jim vystrojenou spokojeni a že ničeho nebudou ohledně pohoštění jim toho dne vytýkati. Eozjařená společnost vydala se do špitálu, kde pan Toulovec dal si svolati všechny špitálníky a špi-tálnice a veřejně se jich tázal, zdali byli spokojeni s hostinou dnešní a zdali ničeho nepostrádali. A tu mimo nadání vystoupí několik bab-špitálnic, pokloní se panu Toulovcovi a zahovorí: »Bylo toi vše dobré, ale nedostalo se nám ještě koláčků z muškátových oříšků.« Síní zaburácel smích pánů rytířů a zemanův. Pan Toulovec sázku prohrál.

Jak pověst dále vypravuje, pan Toulovec babám špitálním jejich nespokojenost zle odměnil. Druhého dne dal je zabedniti do sudů, sudy vynésti na vršek a odsud v sudech uzavřené babky kutáleli s vrchu do údolí. Oo se s nimi dále stalo, historie již nepoznamenala, jistě to však ubohé špitálnice odnesly nejen velikou hrůzou, nýbrž při nejmenším při kutálení tom pokazily sobě žaludek na delší dobu.