Hanák na vojně v šestašedesátém. »Ve vodě Javůrce«. Vesnické obrázky. Oběšený pasák. Jak se Honza Kovářů ženil. Babičina zpověď. Novopečený mlynář. Jak Francek Čápků budil kohouty. Žid s »plemenicama«. Stařeček-filosof. »Co se přetreíelo ve skale nad štacím ho Březové.« »Něco vo vodě pod štacím, pod to skálo.« Co se přihodilo na začátku války dne 6. srpna 1914 »ve řkotečnosti.« Pověsti a pohádky. O letoveckém hastrmanovi. O strašidlech ze starších, dob —< »pravdivé.« »Pravdivá po-věsť vo strašidle na tem samym místě.« »Vo vlku a vo kůzlátkách.« O »světylkách.« O hastrmanu »Na Plese«. Jak na lidi chodila »mura«. O strašidlech — »skotečná pravda«. Něco o lutriji. 0 »vidění« v Boskovicích. O hastrmanovi třeběokém. 0 Vítku z Bahen. 1. Jak se učil krejčovině v Jevíčku. 2. Jak pytlačil. O divoženkách. Strašidlo, znamení. O bylince či trávě, »coseponí yšecke zámke votvírají«. O laziňovském hastrmanovi. Jiné o strašidle. Čarodějnice v noci svatojanské. Jiné o »světylkách«. O mistru hastrmanovi. »Vo můře.« Vodník v Královým Kótě. Zase o strašidle. O skřítku. »Něco pravdivyho, co se mně stalo.« O zamrazení. O čarodějnicích a čarování. Pověsti z Leto-vic a okolí. Proroctví. — Otiskuji některé zajímavé tikázky z rozsáhlého díla M. Zlatuše: Říkání: Mu j tatinko — na Slatinka, my rodiči — do Novici, ha z Novici do Svarová, ze Svá-rova do Němec, dostáném tam kravěnec, — Proroctví. »Muj otec nám jako dětom říkával: »Čeho ve ?? dočkáte, nevím, hale co vám povím, môžete, haž bodete starší zase mladém povědět, jak bévalo ve světě. Jak bode ve světě dál, to< starší ledi mezi sebó vekládale, že Rákosko přende ? roztrháno, že vorlovo hnízdo přende ? rozmetení, ? roztrhám, Tenkrát, že má bet velká vojna, dež se to bode mět stát ha že tenkrát bodó jezdit ledi bez koni ha že válka bode e v povětřó«. Ěikale mně my rodiči, že se toho

možo dočkat ha dočkal sem se toho«------(Vyprávěl nyní 841etý

dědeček K.). — Tedy, když přišli »voračnice« do »seknice«, pozdravili napřed křesťansky »Pochválen boď Ježiš Krestos«. Pak zabodl »recbtář« (stárek) »právo« po starodávném způsobu do stropu, do trámu, nejčastěji nad stůl nebo i doprostřed světnice. Kde nebyl strop již dřevěný, zabodlo se »právo« mezi dvéře »do futra«. Pak se hrála skcčná. »To> belo, jak se říkávalo ???? na konopě, ???? na len, habe se hospodářovi hodně dlóhé len podařel, e také slepice hospodeni hcdně nesle; tancovalo se (o ho každyhó.« »Teda povím to. Píseň či tanec skočno: Něco ?? konopě, ???? na len, ???? zaplatíme, ???? zapřem; bode vlákna, také plátna, hodně si ho naděláme, bode vlákna, také plátna, hodně si ho naděláme.« První šel tancovati »rechtář z hospo-deňó«, druhý vzal domáci dceru, »ha tak, haž se všece točile kolem práva.« »To se tancovalo pomaly a hde kerá ženská, kerá