byl se dostaviti ? ohni... Dne 13. prosince 1774 přednáší purkmistr v radě. že militerní tambor žádá o diškereoi od bubnování lermo v příčině vyšlého ohně u vdovy Šimona Albertové; nařizuje se vdově Albertové, aby tambora spokojiti hleděla, Patrně hoi uspokojila, ježto bubeník vojenský se již u obce nehlásil o odměnu ... Ponocní při obchůzce městem na určitých místech zpěvem oznamovali jedenáctou, dvanáctou a jednu hodinu. Píseň tu zaznamenal jsem si v r. 1913 od ponocného a polního hajného Tomáše Šebesty, který službu ponocenskou vykonával do r. 1884, hájenskou do r. 1917. Narodil se v Sušici r. 1838 a zemřel r. 2918. V jedenáct hodin zpíval: Chval každý dueh Hospodina, Boha Otce, Syna. Odbila jedenáctá hodina, chválíme Pána Boha. Andělé Boží, strážce náš, Tě prosíme, ochraňuj nás. Zdrávas buď, Maria, buď nám milostivá, Panenko Maria. Ve dvanáct hodin: Chval každý duch Hospodina, Boha Otce, Syna. Odbila dvanáctá hodina, chvalme Pána Boha. Buď od nás uctěný, ó, svatý Václave, Tě prosíme každodenně, oroduj za své věrné, budiž vždycky při nás. Zdrávas buď, Maria, buď nám milostivá, chvalme Pána Boha. V jednu hodinu: Chval každý duch Hospodina, Boha Otce, Syna. Odbila jedna hodina, chvalme Pána Boha, Bohu Otci chválu vzdejme, svatým křížem se žehnejme. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Zdrávas buď, Maria, buď nám milostivá, Panenko Maria. Pan ředitel spořitelny Fr. Reisner pamatuje tuto píseň: Minula jedenáctá hodina, chval každý duch Hospodina, Boha Otce, Syna, Boha Ducha svatého — Amen. Opatrujte světlo oheň, ať není žádnému škoden. Zůstaňte tu s Pánem Bohem, počala dvanáctá hodina bíti. Ponocní obcházeli na Nový rok majitele domů a přednášeli jim svá přání. V r. 1866 přáli takto: Sotva při ponocování našem již jsme se vespolek zaradovali, že Nový rok se nám blíží, dobré-li nese ten rok nám, ví Dárce všeho dobra sám. Nuž, i my, jichž povoláním mařit zhoubných neštěstí, přicházíme s vřelým přáním, by Vás Bůh dobrotivý ráčil, v dobrém mocnou ochranou, ode všeho zlého chránit. Když pak nebezpečí hrozí, důvěřujte se jen smělosti naší, neb každé vypuknutí ohně budem všiehni chránit mocně, a obětovati budeme pro Vás krev i vlastní život náš...

Autor Kaj. Turek zasvětil takořka celý život záslužné práei na dějinách Sušice a tímto jmenovaným dílem podává nový důkaz, že láska jeho ? Sušici a celému kraji jemu tak drahému, neochabla, Dílo svoje píše — tak jako vždycky — na dobrých archivních pramenech. Vskutku tklivě zakončuje autor: Pojednání své končím slovy spisovatele Fr. Pravdy, která napsal r. 1887 městské radě, když zvolen byl čestným měšťanem sušickým: »Žehnej městu vašemu královskému, pozdvihni a povyš