vzniklý v době prastaré, ba, jak dokazovali, vzniklý v době píedki esťanské.

Kazatelé a mravokárci (J. Milíě z Kroměříže r. 1367, Toni. Štítný, J. Hus, Kokycana) kárají »mravnú vieru« (pověru) činiti křížky, když zpívají pašije nebo v tutéž dobu na Květnou neděli pověrečné křížky nařezávati. Patrně to byl zvyk všeobecný, ba nevyhladitelný. Co bylo ve 14. století prostým projevem, aby křížek ze svěcených větviček ukazoval, kam až má obilí, len, konopě vyrůsti (srv. srovnávací výklad P. Sobotky pod názvem »Takovéhle«), aby svěcenina, ratolest na památku slavnostního vjezdu Kristova do Jerusalema po cestě, vystlané ratolestmi od jásajícího lidu, působila ve zdar obilí: to zvrhlo se v přemrštěnou pověru náboženskou. Původní křížky Zi ratolestí nahradil věk 17. složitým, prepiate vymyšleným hokusem-pokusem, z těsta urobeným křížkem, ? jehož výrobě pcuž-il všech prepiatosti pobožnůstkářské pověr ? souvěké. Šlechtična Alžběta z Lisova v 17. stol. pekla křížky z těsta, do něhož vedle obyčejné mouky nasypala moučku ze spálených a utlučených kostí svěceného beránka velikonočního, moučku z* utlučených skořápek svěcených vajec velikonočních, z uhlíků Jidášovy hranice na Bílou sobotu. Dále podivnou moučnou směs ze semletého obilí, svěceného na sv. Štěpána o vánocích, k tomu popel cd Popeleční středy, popel z věnců svěcených O' Božím těle, prášek z křídy třikrálové, přimíchán vosk ze svěcené svíce hromniční atd. To vše paní z Lisova rozdělala dohromady na těsto vodou tříkrálovou a vínem svěceným 01 vánocích na sv. Jane] Evangelistu atd. Paní z Lisova pokračuje: »Když se to těsto vyválí, malý křížky z nělu> dělati, nechati uschnouti v peci a pak, do každého pole, kde jest obilí seto, rovně do země pět křížkův do země vstrčiti, na každý roh jeden křížek, doprostředka pole pá.tej. Ty křížky dřívěji, než se do pole strkají, musí se dáti posvětiti.... Každý rok to učiniti. S pomocí Boží zajistý nepotluče a Pán Bůh obilíěka od škody zachová., Skušeno jest.« —

V téže době, podle jesuity Albrechta Chanovského lid venkovský, neznající strojených receptů šlechtických, zapichoval do osení pot starodávnu křížky z ratolestí, svěcených proti přívalům škodným, blýskání, krupobití a jiné škodě na obilí.

Ve století 18. v souvislosti s doklady již uvedenými vzpomíná na křížky Jan Jeník rytíř z Bratřic ve svých »Pamětech«: Též se i takový křížky, aby přívaly nebo ledové kroupy obilíek'J neškodily, do zem« v polích nastrkují.«