Předchozí 0212 Následující
str. 209
Josef Šimek:

Venkovská svatba na Litomyšlsku r. 1860.

Také o rodě, z něhož moje tchýně pocházela, Jirásek jedná a dodávám, že byla paní Zemanka, jak jí říkali, žena nade vše rozšafná, starostlivá, pravá matka, kterou měli všude rádi, zvláště pak lidé ze Třenice (Trštěnice), kteří se rádi u Zemanu zastavovali. Z hojných vypravování této paní, která jsem bohužel zapomněl, některá uvedu. Vdala se do č. 242 na horním předměstí v Litomyšli za Seemana, městského nadlesníhoi, a měla v domě tchýni (hodnou ženu stařičkou) a dvě švakrové. I neměla na růžích ustláno, ale nikomu si nestěžovala, a když jí bylo úzko, vyběhla na schodiště domu do ulice vystavěné a dívala se ? městu, aby viděla rodný dům, a Pookřála, Když mi to vypravovala, vzpomněl jsem si na Odyssea, jenž dlel na ostrově Ogygii a touže po domově, jehož nemohl doeíci, seděl na břehu mořském a snažil se alespoň kouř ze své otčiny shlédnouti. Konečně zemřela babička (tchýně paní Zemanky), šva-krové se odstěhovaly a začal pro ni nový život. Tenkrát jsem počal choditi do domu, nosil paní Zemance knihy, kteréž s radostí čítala.

Abych uvedl aspoň jednu událost z, jejího života, jenž skoro byl zajetím v domě č. 242, neboí mimo; kostel a pole nikam tér měř nevycházela — tedy jest to odjezd do Třenice na svatbu někdy po r. 1860.

Třenický sedlák Vavroušek zdědil statek, avšak musil bratřím vyplatiti podíl. Když se bratr Mikuláš, který v Italii sloužil jako voják, ženil, byla svatba u Vavroušků a hospodář pozval paní Zemanku na svatbu; ona zdánlivě slíbila. Vavroušek si to zapamatoval a když byl den svatby, poslal bratra (ale ne ženicha) do^ města pro pozvanou. Už zdaleka od Benátek bylo tu chvíli slyšeti dva hřebce, kteří jsouce zapraženi do úhledné bryčky, úprkem ? městu letěli, takže povoz na silnici se až zmítal. U Zemanů zastavili. Mladší Vavroušek sestoupil a oznámil, že jede pro paní Zemanku. Poděšena spěchem a řehotem hřebců, bála se a vymlouvala se, že nemůže hospodářství opustit, ale muž, nadlesní, rozhodl krátce: »Když jsi slíbila, musíš jet, vymlouvání je marné.«

I vzala hedvábnou pěknou sukni a ostatní šat sváteční, po-


Předchozí   Následující