žehnala se křížem a vsedla do vozu. Mladý Vavroušek louskl prsty a práskl bičem a začal nevídaný hon, hřebci. letěli s větrem o závod, hned byli v Benátkách, hned v Litobaších a hned v dohledu doma. Hřebci uháněli kopec nekopec, hnali pořád stejně a ke všemu ještě mladý Vavroušek práskal bičem. Bez dechu vjela paní Zemanka do Třenice, ale hřebci plni bujnosti nepopustili a stále dál a dál, až musili náhle zastavit, neboť blána do statku a Vavroxušků byla zavřena. Co to? Bylo zajisté potřebí dát znamení, že z Litomyšle host je tu, aby se otevřelo. Určený ? tomu čeledín chytil uchystaný veliký hrnec a ten rozbil o vrata, na kteréžto znamení brána se rozletěla, hřebci se vzepjali na zadní a paní Zemanka v pravém slova smyslu slavnostně vletěla na dvůr u Vavroušků. Tu byla srdečně uvítána a zvlášť s jedné strany vyslovena velká vděčnost, že přijela, neboť hospodář hrozil, nepřijede-li, že se strašně opije, a to pvý bylo zlé. Podrobné vylíčení svatby jsem bohužel zapomněl, ale to pamatuji, že byli i mládenci v krojích, že měli rukávy košil naduté i zmrzlé, když přiěli ? venku. Při svatební hostině seděla paní Zemanka vedle kantora, který nehorázně šňupal a měl stále velký modrý šátek po ruce. Už když sedali ke stolu, řekl kantor: »Upozorňuji vás, paní Zemanko, že bude vaše krásná hedbávná sukně zničena, jestli si ji ? hostině ucvy-kasáte!« »A proč?« vece paní Zemanka. »Poněvadž' přijdou děti ? hostině na čižbu a brzo. ucítíme štípání, do lýtek, abychom neobrané kosti, kusy masa, koláčů a vůbec něco dali.«

I poslechla, a opravdu děti přišly a štípaly. Sukně byla zachráněna.

Za svatby přelezl prý ženich přes vystrojenou tabuli, aby se dostal ? nevěstě. Vše bylo pěkné, veselé, bohaté, ale paní Zemanka chtěla domů! Ale Vavroušek o- tom nechtěl slyšet a zvolal: »I pánbůh zachraň, neodjedete nikam, máme pěknou komůrku a tichou, tam si libě pospíte, tam nikdo nikdy nebývá, jen když nám někdo umře, leží tam nebožtík před pohřbeni.«

Po paní Zemance šla hrůza, a skutečně se dostala do té komůrky za živa, ale celou noc nezamhouřila oka. Svatba měla už tři etapy: divokou jízdu, veselou svatbu a umrlčí komoru.

Teprv třetího dne propustil Vavroušek hosta s ubezpečením, že do smrti nezapomene, že přijela, a titíž hřebci, pořád divoeí, už se u brány vzpínali, aby odvezli paní domů. Do Litomyšle vede silnice dolů a nahoru, ale většinou s kopce, hřebci letěli bez ustání, až zastavili u Zemanů. Paní Zemanka pokláďila dobu, kdy vystoupila živa a zdráva z bryčky, za nejšťastnější okamžik svéhc života.