Ó, salve regina! Prajz ztratil Šverýna! Plesej, ó, země česká! povezou ho do Prajzka, jeho poklad drahý zahjoml u Prahy.

V tej bitvě, turbaci, stala se virvaci, vyšla nešťastná rána, plezírovala nám Brauna, tu každý Čech litoval předobrýho pána.

Teprv jsme poznali, co jsme zasloužili, nebo v tom. našem trestu vrátili jsme se do Prahy ? městu, šest neděl jsme byli zavřeni v tom smutném arestu; tři neděle tiše, jak se o tom píše, nechal nás na pokoji; každý koukal, kde stojí, ze třech perspektivů — bylo to ? podivu.

Když zas začal bouchat, počali jsme koukat, když začal házet pumy; nelezli jsme víc na domy, ani víceji kněží nekoukali s věží.

Když nás Bůh potrestal, Fridrych házet přestal; na to Najdašdy s Daunem čekali za Kolínem, ? tomu generál Vít — tenkrát byl Fridrych bit.

»Od zlatého slunce« král ujíždí prudce, koně pod sebou píchá, přežalostně naříká: »Vo sajn majn šéne lajť?« přesmutně naříká.

Co pak my ubozí Čechové nevinní, co jsme skrz to1 vystáli, od tebe jsme vystáli, od srdce bysme přáli: abys nebyl pánem věěně věkův. Amen.

Praha ti vinšuje, od srdce ti přeje, koliks domů sbořil, nebo ohněm spálil, aby ti Bůh splatil, tobě peklem nahradil.

Družba když přijde po sobáši s mladú chov: Velké poděkováni čiňme za to, že našej Slovutnej opatrnosti na žádost moju učinili, ja poněvadž sem se byl zavázal za tuto osobu, kteru propustiti ráčili a Svatému Sobášu do chrámu Pane ku potvrzeni Nového Manželstvy opět do Ruk Vašim Slovutným opatrnostem odavam a porúčam.

Když čas pokládati máš mluv takto: Buh vše-mohoucy jakožto nejmoudřejší správce a Stvořitel všech vecy Řekl: »staň se« ? stalo se mezi jinšimy stvoreným y vecmy ráčil svetlo a tmu stvořiti a tak svetlo nazval dnem a tmu ncey, aby Človek ve dni pracoval v nccy měl odpočinouti, tak ? naši novo Manželove prosa, aby jakožto znavených ? odpočinouti propiistiti ráčili.