Národopisných slavností na Vsetíně, konaných ve dnech 5. a 6. července t. ?., zúčastní se též moravskoslezské skupiny z Rožnova, ze Zašové, ? Rusavy, % Jasenné, z Val. KlobouM. Slavností zúčastní se hospodyňská škola z Kravař, skupiny v národních původních krojích ze Sedlišťan, Opavska, Nov. Hrozenkova, Jablůnky n. B. a m. j. Přislíbili účast Hanáci z Ko-jetínska a Slováci z Pováží. — V rámci slavností budou uspořádány výstavy: 1. Valašská umělecká výstava. 2. Výstava valašského lidového1 průmyslu. 3. Výstavka hospodářských strojů.

Kujeba a Kujebáci. J. Sutnar vysvětluje původ přezdívky v Lidových Novinách ze dne 22. dubna 1930 v čísle 204. zajímavě: Původ této přezdívky, která se odedávna žertem i posměchem dává obyvatelům a rodákům Vysokého Mýta, vyšetřoval naposledy litomyšlský dějepisec Ant. Tomíček. ? jehož výkladu zaujal stanovisko profesor dr. Arne Novák. Po mém náhledu povstalo jméno Kujebák ze slova kujon, které v jeden celek srostlo se souznačným slovem darebák (kontaminace synonym: kuj—on+dar—ebák = kujebák). Stejně vzniklo zajisté také příjmení Kujeba (kuj—on+dar—eba — kujeba), jež Novák právem uvádí v souvislost s přezdívkou Kujebáků: »... Snad pochází přezdívka Kujebáků ze jména vysokomýtského svárlivce a křiklouna XVI. století Jakuba Kujeby, který měl všude vády, hádky a soudy, takže vzniklo pořekadlo: »To je mejekej Kujeba« ... Slovo dareba (darebák) není sice ještě pojato do Gebauerova Slovníku Staročeského, v kterém však bychom také marně hledali doložené příjmení Kujeba, zato slovo kujon (=Schurke) je prokázáno již