Nový hospodář bude povinen jemu Jakubovi ten vejměnek dělat, též místo aneb byt v chalupě, také v stodole místo pro obilí jemu přát, naproti tomu on Jakub bude povinen hospodářovi v práci jeho nápomocnej bejt.

Novej hospodář Vojtěch bere soba Kateřinu, vlastní dceru Jana Vojtěcha ze Žaluzie, kteréžto její otec věmije a do té živnosti zanáší následovní nábytek, totiž jednu hřebici za 30 kop; 2 páry volův za 60; 2 krávy za 20; 1 jalovici za 8; 10 ovec za 11 kop, 40 gr.; tedy celkem za 129 kop 40 gr.

Při tom jest mezi nimi umluveno, kdyby jeden neb druhý do dne do roka zemřel, tak jeden druhému 100 kop vrátit má. Stalo se u přítomnosti Matouše Burdy, rychtáře plástovského, Matěje Jankovskýho ze Zalužic, Antonína Sládka z Plástovic.

Tento domovní svatební list ve všem tom, co s předu umluveno jest, od administrací se potvrzuje, s tím doložením, že kdyby jedna aneb druhá strana smrtí sejíti měla, tak ta živnost časem svým tomu dítěti z prvního manželstva, však vždy podle uznání vrchnostenskýho připadnouti má. Dáno v zámku Hlu-bockém dne 4ho ledna 1783. Frantz . . . .« (nečitelný podpis vrchnostenského ťiředníka).

Starý hospodář už nestačil na zdolání všech starostí a proto »popouští« živnost synovi, aby ji spravoval. Ale nemíní se trvale uchýliti do ústraní, nýbrž si vyhrazuje do své smrti hospodařit, t. j. udílet mladému rady a míti právo rozhodování v obtížnějiších hospodářských otázkách. Odkazní inventář spočíval hlavně v hospodářském zvířectvu, právě jako nevěstino věno. Uvádějí se věci na pohled malicherné, jak© brány, velké a malé řetězy, ale uvědomíme si, že tenkrát se pozorně počítalo se vším, že hospodářské nářadí se vyrobilo se známou starou bytelností a důkladností a že mělo> sloužiti více generacím. Hospodář se chce dobře a spravedlivě postarati o všecky své syny a zvláštní péči má o »nedostatečného« Jakuba, na kterého už předem výslovně pamatuje jakýmsi výměnkem, poněvadž není naděje, že by se pro svou vadu někam přiženil. Vzájemná úmluva a vrácení 100 kop v případě smrti jednoho z manželů má ekvivalentní platnost pro obě strany. Hospodář vdovec by vrátil valnou část nevěstina věna jejím rodičům, a kdyby iiospo-dyně ovdověla, odevzdá tuto sumu nebožtíkovým rodičům do výměnku. Tím se stává vdova oprávněnou hospodyní a může se znovu na tento grunt provdati. Ale jak »doložení« připomíná, v každém případě má v budoucnosti nástupnické prvenství dítě eventuelně pozůstalé z prvního manželství. Všecky dohody se však uskuteční s dovolením vrchnosti. Nic nepovídá íato smlouva o vlastním výměnku starého hospodáře. Jisto je, že v četných případech nevycházel mladý sedlák s výměnkářem v dobrém