a proto se vyvíjí později celá soustava výměnkářských právních nároků a požadavků, které si ustupující starý hospodář diktuje, nežli pustí grunt z rukou. Až o jisté rafinovanosti svědčí některé smlouvy z doby před 50 i více lety, kdy už tento výměnkářský systém se hluboce vžil; byl někdy neobyčejným zatížením hospodářských začátků mladého sedláka. Působí to někdy zvláštním dojmem, jak jedna strana proti druhé dovedla vymáhati své požadavky. Tento výměnkářský diktát, vyskytující se v těch dobách v jižních Cechách téměř v jednotném typu, mi připadá někdy jako poslední gesto, jímž odstupující sedlák chce ještě naposled zdůrazniti svou svrchovanost a říci nástupci: »Chceš býti samostatným hospodářem, ale počkej, uvidíš, jaký je to med!« Za příklad poslouží výňatek z dědického přípisu z. r. 1871 z téhož gruntu v Plástovicích: Když otec právo hospodaření na živnosti čís, 12 hned odevzdá, tak od 1. srpna 1871 začínaje následovní roční výminek ve čtvrtletních lhůtách ku předu z této živnosti brát bude: Sedničku v domě, komůrku vedle světničky, malý lůšek (deminut. od »loch« = sklep) pod tou světničkou, půdu od štítu pod schody, dva chlívy vedle dřevníku pro krávu a krmení, v dřevníku místo jeden sáh před půřadí (půřadí n. půlřadí, vi. pořadí = stavení po délce) na dříví, dva chlívce vedle sklepa na vepřovej dobytek a havěď, užívání chalupy čís. 13 k té živnosti patřící, pro živobytí 8 měr pšenice, 14 měr žita, 4 míry ječmene, 1 míra hrachu, 3 míry ovsa, 8 měr bramborů, kadečku 11A míry zeřezaného naloženého zelí, ročně 60 liber těžké krmené prase, ročně 20 zl. na přilepšení, v jedné peci chleba pecti, 2 sáhy polenového dříví koupit a přivézt, všecky potřebné fůry zdarma konat, pro vyžižení dobytka proto, že si otec 1 krávu vymiňuje, 12 centů sena, 8 centů otavy z louky Dvorské a kdyby nestačilo, z louky Hrbky, 14 centů ozimní, 10 centů jarní slámy, trávník za stodolou 7 sáhů řířky při Krištofove straně a pod Peterků sad od zahrady dlouhý, zahrádku od cesty pod a před Krištofovou kolnou, půl včalníku se svobodnou cestou ? němu, 1K míry jetele ke krmení do polí hospodářovo beze škody chodit, vodu ze studně hospodářovo svobodně bráti, hospodář dá stlaní, za to mu hnůj zůstane.«

Tato obšírna litanie požadavků, s podivuhodnou přesností a úplností daná do vínku mladému hospodáři, je široce výmluvná a nepotřebuje poznámek. ? tomuto opatření vedl dojista staré výměnkáře strach, aby je jednou, až nebudou ? potřebě, jejich nástupci nenechali na holičkách. To se patrně dosti často dříve stávalo (napjatý poměr mezi oběma stranami pro výměnek byl často i literárně zpracováván) a proto se podobnými smlouvami mělo předcházeti vzájemným nedorozuměním. Jistě však takto despoticky přemrštěné výhrady starých výměnkářů