vení, sebrali a na tavící lžíci roztavili a ukovali podkovy, jež dle výroku toho hospodáře opravdu byly ? neroztrhání. Když jel po tmě, tak bylo jasno, jak ? nich jiskry sršely.

V Martinových stlaniskách (= lesní poloha) chytili divou ženu a zavřeli ji do stodoly č. 9. Mladý sedlák z Martinova statku op. 39 si ji oblíbil, a ač se zdráhala, za manželku ji pojal, slíbiv jí napřed, že nikdy jí nebude vyčítati jejího původu. Přede žněmi odejel sedlák z domova kamsi za nějakou záležitostí. Žena zatím za jeho nepřítomnosti dala posekat obilí a složit do stodoly, ač pravý čas žní ještě nenadešel. Vrátiv se muž a spatřiv co udělala,, rozezlil se na ni velice, a šlehnuv ji: klasem přes ruku (jiní praví, že ji šlehl jen očima), řekl: »Týs přece jen divá žena!« Žena po těch slovech aastřela si tvář rukama, počala se chvěti po celém těle a štkajíc vyšla ze světnice. Sedlák hned se vzpamatoval; mrzelo ho, že v pře-náhlení dopustil se chyby. Vyšel na násep, sháněl se po ženě všude, ale marně! Už se jí nedovolal. Zmizela nadobro. Brzy poté změnilo se krásné počasí v deštivé. Z oblak lily se nepřetržité proudy vod nejinak, než jako by měla nastati nová potopa. Pršelo kolik neděl. Nikdo nedostal úrody své za sucha domů, všem obilí na poli shnilo nebo vzrostlo, jen mladému hospodáři žito ve stodole pěkně došlo. Poizdě tento porozuměl ženě, že předvídajíc nepohodu, chtěla umenšiti škody. Naříkal, litoval své nerozvážné prchlivosti, ale ženy již nikdy nespatřil.

Na Pyšli nad číslem popisným 48 a v Hájích u Kolomaznice jsou vlčí jámy, nyní na polo i více kamením s pole zaházené. ? poslednějším se tento příběh o hudci ve vlčí jámě pojí. Napilý hudec vracel se za tmy odněkud z posvícení domů. Zbloudil s cesty a nevěda spadl do vlčí jámy a nešťastnou náhodou zrovna na hřbet chyceného tu již vlka. Leknutím vlk zavyl; ještě více však se lekl hudec, když seznal, v jaké společnosti se ocitl, naráz vystřízlivěl. Oo dělat? Vylézt1? to nešlo, a ani se o to nepokoušel, obávaje se i jen sehnouti. A zachovati tichol Také ne! Slyše bojácné kňučení vlčí, napadlo jej tak dlouho vlka ve strachu udržeti, až by mu nějaká pomoc přišla, I počal housti všechny známé písničky a tance — a vlk vyl a skučel tiskna se ke protější stěně nevěda, co se to děj,e. Chladem hudci křehnou prsty a k tomu ještě praskla mu struna. Odhodlaně hraje dále na tři. »D© rána snad vydrží mu,« mysli si. Ale podzimní noc již dlouhá a