položil ten klíč. Jeho matka přinesla ještě jinou bibli a z ní četla totéž evangelium svatého Jana. Při tom občan upiatě myslil stále jen na toho, koho měli v podezření a prstem klíč pevně přidržoval. Když matka při čtení přišla na to určité místo evangelia, občan ucítil v prstě škubnutí. Klíc se otočil a tak zloděje ukázal. Šli do jeho domu a ukradené věei si vzali.

Do mlýna přišla stará cikánka žebrat. Mlynářka nemajíc kdy se jí meškati, odbyla ji: »Naděl pámbu! Dnes tu není nic.« Cikánka šla a na dvoře potkala mlynáře. I nabízela se mu, že mu z ruky pohádá. Ale mlynář se na ni osopil a vyhnal ji. Cikánka odcházejíc dvakrát pozvedla pěsti a ke mlýnu hrozila. To mlynáře teprve dohnevalo: »Půjdu-li na tebe, já ti pohrozím,« křičel a málem že se za ní nepustil. Mlynářka slyšíc ten hluk se mrzela, že jí radši něco nedala. »Potoni aby nám učarovala,« pravila. Mlynáři také se to v hlavě rozleželo a mrzel se na sebe, že jí tak odbyl. V noci hlídal. Několikrát obešel mlýn s ručnicí, ale nikde nic. Teprve po půlnoci šel spát. Ale sotva začal dřímat — mlýn se zastavil. Ve mlynáři hrklo. Naslouchá. Mlýn nešel. Vyskočí, běží do mlýnice a již potká stárka: »Pane otče, jsme na suchu! Voda. nejde.« »Je-li možná!« diví se mlynář. »Jaktěživo se tö ještě nestalo. Co jest mlýn mlýnem, bylo pořád vody dost!« Dívá se. Strouha prázdná, voda nadobro pryč. Ani kapka vody nešla. Mlynář položil ucho ? zemi. Dole hrčela voda. »Motyky a lopaty sem!« volá, »Zachytíme ji.« Kopali, kopali, a čím hlouběji kopali, tím hlouběji voda zapadala. Nedostali ji. Až za dlouhý čas přišli tam jiní cikáni, a ti jim za dobré slovo a hodný plat ? vodě zase dopomohli.

V Ěetové občas dlívali cikáni-kováři, kteří na místě posud znatelném provozovali své řemeslo. Jednou pro nepohodu nic pracovati nemohli i poprosili jednoho hospodáře, aby je vzal pod střechu. Hospodář je ubytoval ve stodole. Po chvíli jde se ? nim podívat a už zdaleka slyší ze stodoly bušení a vidí kouř. Cikáni měli na mlátě rozdělaný oheň, jejž ručním měchem roadmychovali a bušili, až jiskry kolem na všechny strany sršely — a ve přístodůlkáeh, na patře a všude plno obilí. Hospodář ještě ani nepromluvil a už nejstarší cikán se ? němu obrací: »Nebojte se, hospodáři, nic se vám nestane, Buďte bez starosti! My vám za to ukoveme podkovy, že jich kůň nikdy neroztrhá!« Kde jaký šindelák a staré železo po sta-