val prý na kraky z povzdálí zajímavý pohled. Luka jako mraveniště. Ženci dokončovali seč, složili kosy, odhodili toulce s brusy a dívali se ke vsi, zdali už přece se blíží »snídaní«. Když se nemohli dočkat, ulevovali si: »Zatracepená selka, vona nám asi zaspala!« Konečně se jim vyjasnila tvář, neboť »snídaní« už chvátalo, někdy i ve dvou osobách; ta druhá vždycky nesla v košíku soudek kořalky. »Kořalka dává sílu, ale bere při tom rozum,« říkali staří. Ženci však si rozum vzíti nedali, ale tu zas asi také nepřišla jim větší síla. Ale v- takové práci kořalka nesměla chyběti a sedlák radostně pobízel: »Tak p jíte, pjíte, už je uděláno.«

Ale na Blatech »pjívávaly« kořaličku také selky rády; zvláště tu sladkou. Zaopatřovaly si ji velmi Istně. Když se v neděli braly přes pole do kostela, nesly v mošně Landfrassův »Zlatý nebeklíč... pro pobožné pohlaví ženské«; a domů odnášely v jeho sousedství také »sladkou« od žida. Také se vypráví, že před hezkou řadou let jedna teta v Plástovicích, zatím co ostatní sousedé pracovali v poli, tak se namlsala, že ji při návratu nalezli v kuchyni opilou a po podlaze se rozlézalo vyky-nuté těsto, které si přichystala na »nalívance«. V práci a rozmaru plynul jim život a byli spokojeni, když spolu dobře vycházeli. Karel Klostermann byl jistě rád mezi blatským lidem velmi často, jak sám o tom vřele vypráví ve »Snímcích lidí a věcí«, kde také na jednom místě volá: »Blata, buďte požehnána!« Kdežto na Adolfa Heyduka (protektora slavnosti odhalení pomníku Jakubu Kubátovi 1904) se u nás málo pamatují. Vypravoval mi o Klostermannovi starý sedlák toto: »My sme tú na Blatech Klostermanna vidívaK. Zdrovna tenkrát, dyž skládal to čtení vo tom Vojtovi (»Mlhy na Blatech«). Už byl hodně starej, ale přeci eště pořád vysokej a rovnej. Chodil tú s nim po Blatech nákej chlapec, co mu nosil to velký paraple, tako ve j malej seslíček a špicatej kůl. Ten kůl zapíchli na Blatech do země a přivázali ? němu to velký paraple. Kloster-mann si pod něj seď na seslíček, ten byl skládací, a psal. Tak mu do toho písma nemohlo slunce pražit. Bejvali tú na Blatech s Heydukem vobá. Eště dyž ifcú byla ta velká slavnost po válce (1921), tak tú byl jeden, se mi zdá, že Klostermann. To už byl darebnej (= vypadal špatně). Už nevim, ale jednomu z těch starejch, co řečnili u Kubáty, se tam u pomníku udělalo špatně a museli ho vodvezt ? Dolejším Koutkům do Zbudova. Myslim, že to byl Klostermann. Tady na Blatech bejvali ty -spisovatelově rádi, a my sme je tu taky měli rádi, i Klostermanna i Heyduka.«