Böhm v Plzni, »U černého orla« v Saské ulici vyprávěl, že na sever od Plzně udržoval se obyčej dávati děvče »na zvyky«. Jestliže se zamilovalo, smažili se rodiče dostati je do statku hochových rodičii za služebnou, a to na rok na zkoušku. Zvykla-li dívka, byla pak svatba. (Srv. Čes. Deník 7. ledna 1925.)

»Přípoveď« (»námluvy«). Po opětovné návštěvě oznámil nápadník, že přijede na »přípověď«. Nastávající ženich vsedl na vůz a vzal s sebou otce, námluvčího a ještě někoho z příbuzenstva. Matka jim požehnala a pokropila je svěcenou vodou. U nevěsty bylo obřadné uvítání s proslovem námluvčího a všichni zasedli ke stolu bohatě prostřenému. Po jídle jednalo se o věně jednak v hotovosti a často více o přínosu v polnostech, dobytku a drůbeži. Trvalo dlouho, nežli se obě strany shodly, potom si nevěsta se ženichem podali ruce a ženich nevěstě za závdavek odevzdal tolar. Po novém občerstvení hosté odjeli domů.

Bylo-li vše sjednáno, psala se svatební smlouva, velmi obšírná a důkladná. Otec ženichův opatroval ohlášky v kostele. V Sulislavi po prvních ©hláškách nešla již nevěsta ani ženich mezi chasu.

Výbava (»roucho«) chystala se pečlivě u rodičů nevěstiných. Opatřen byl nový nábytek, peřiny, postaráno o pěkný vůz a hlavně o krásné koně. (Srv. J. Brož: Věna selských nevěst na Plzeňsku za starodávna, Venkov 1. ledna 1928 a Kožmínova, Svéráz str. 122, kde též podrobný výčet šatstva.)

V Dýšině byla výbava: truhla, almara, 2 velké peřiny, polštáře, tucet košil a šatů ? několika převlečení. K tomu nevěsta dostala asi 500 zl.

V Letkově dával ženich nevěstě malované modlící knížky, ale ta je vzala až po svatbě, sice »by se nebyli dostali«.

Zvaní. Ženich opatřil »řečníka« neboli »tlampače« (plam-pače, klampače, faktora) a ten v průvodu malého hocha počal zváti. Vstoupiv do stavení, měl delší proslov, různými slovními obraty vyšperkovaný. Bylo-li příbuzenstvo rozsáhlé, trvalo zvaní i celý týden a více. Potom se napekly koláče a všem pozvaným rozesílaly. Oni pak navzájem posílali plodiny, drůbež i jiné potřeby ? svatební hostině. Nevěsta opatřila si mezitím družičku a ženich družbu.

Předvečer svatby. Tu se vypravil ženich s hudebníky, aby zahráli nevěstě zastaveníčko. Cestou stříleli z bambitek. Po jxrodukoi vešli do statku, ženich přivedl nevěstu z komory, hudba spustila a počal tanec. Pak byla bohatá večeře. Zvykem bylo míti svatbu v úterý, na Manětínsku mimoto ještě v sobotu.