vestu ? otci, který s panímámou stál uprostřed světnice. Vhodně je oslovil, potom nevěsta i ženich poklekli a přijali požehnání. Za to políbili rodičům ruce. Nevěsta loučila se pak s bratry a sestrami dojemným způsobem.

Výstup družičky. V tom vystoupila družička, nesouc

Svatba z Pecháčkovic (Kalikovského) mlýna roku 1847 na Plzeňsku. Podle olejomalby Václava Kroupy v Národopisném museu Plzeňska. (K otištění svolil pan ředitel Národopisného musea v Plzni Ladislav Lábek.)

na talíři vyzdobený prut rozmarýny v bílém šátku zaobalený. Vtipně oslovila ženicha a rozmarýnu mu odevzdala. Potom vyzvala družbu ? tanci, několikrát se s ním otočila a odběhla pro další prut rozmarýny a šátek, které si družba připevnil za klobouk.

V Čižicích družička neboli »svatbí« spojuje odevzdání rozmarýny s výkupem nevěsty v jediný rýmovaný proslov. V městě