IX. Krouná. Vesnice tato rozkládá se při potoku rychrn-burském v okresu skutečském. Je zde fara katolická i hervetská. V průčelí chrámu katolického, který byl už ve 14. století farním, zavěšena jest železná koruna. Pověst o ní vypravuje, že patřila králi Vladislavovi. A od slova »koruna, krúna« dostalo se i vesnici jména.

X. Litomyšl a Polička. Litomyšl dostala název svůj od rodu Ljutomyslova, který tam byl usazen. Žertovné vypravování však dí, že krajinou tamní se kdysi ubíralo několik lidí a jeden z nich ztratil tam šli. Poněvadž jí nenašel, hrozně naříkal a pravil prý: »Líto mi šle«. Tolik ovšem jen z lidového vypravování. Město Polička, ? jehož založení dal podnět r. 1265 Přemysl Otakar II., dostalo jméno své prý odtud, že založeno bylo »na políčkách«.

XI. Od polohy zemské dostaly tyto vesnice své názvy: Hlu-bočice, Doly, Dolany, Vysoká, Hluboká, Dolní Újezd, Široký Důl. Od stromů lesních: Borová u Poličky, Bor u Nových Hradů, Březiny a Jedlová. — Na Poličsku máme též některé osady, jež mají jména biblická, kteráž dávali jim dříve Čeští Bratří. Jest to Damašek, Betlém a samota Jerusalem. Osady tyto patří ? vesnici Pusté Rybné.

Cestovatelé a znalci života na nejnižším stupni primitivní lidské kultury překvapili odborné kruhy vědecké i širší kruhy čtenářstva, tvrdíce, že nejstarším znakem žalosti, smutku, jest bílá barva. Protivou proti našemu názoru představuje se náš ;>černý ďábel« v primitivní kultuře zlodiich, celý bílý. Smuteční barva u starých Slovanů byla rovněž bílá barva. Jak dokazují znalci slovanských starožitností, označuje se podnes nošení smutku u některých slovanských kmenů, vzdálených vlivu moderní civilisace, bílým rouchem. V poslední době byli jsme o tom poučeni návštěvou sličných Lužických Srbek a výklady o jejich životě od kolébky až po rakev. Výklad předvedl mimo jiné také lužické ženské kroje smuteční, vesměs úbory bílé.

Jak seznamoval staré Čechy se smutkovou barvou u Rusů už r. 1579 Jan Mirotický, dovídáme se ze slov: »sama prý toliko manželka pláče mrtvého, zavinouc hlavu bílou rouchou až ? loktům visící«. (Aubanus Bohemus, Obyčeje a zvyklosti všech národův, 1579).

J. Vyhlídal ve svém díle Naše Slezsko (Praha 1903) ve